91. Stand Up - Normální
Z pohledu Faith
Poslouchat to, byla jedna z nejtěžších věcí, jaké jsem kdy musela udělat.Idiot! Zrovna když jsem začínala myslet, jak nám to kamarádství klape, musí si sem nakráčet a říct, že mě pořád miluje. To, že si myslel, že spím ho neomlouvalo! Měl se přes to přenést už tehdy po prázdninách. Co jsem já? Jen jedna fanynka z milionů. Proč si nenašel za ten půlrok jinou holku, které by mohl motat hlavu?
Já nestojím o ty problémy s ním spolčené. Chci normální, klidný vztah, ve kterém nebudu muset řešit pubertální fanynky nebo svoje fotky ze soukromého života na internetu. Mám svoje soukromí ráda a nehodlám se ho vzdát.
Slzy mi stékaly z pod přivřených víček, cítila jsem, jak mi rozpouští to málo řasenky. Přestože byl Niall už pryč, nechávala jsem oči zavřené ze strachu, že když je otevřu, utvrdím tím, že je to skutečné. Takhle to promě byl jen sen, noční můra, ze které se můžu ještě probudit.
Co budu teď dělat? Nedokážu předstírat, že jsem to neslyšela, i když bych chtěla. Hrát si na nejlepší kamarádku, když vím, že mě pořád miluje? Nad moje síly. Ráno se prostě sbalím a vrátím se do Česka.
Česko. Místo, které ještě před chvílí byl můj domov. Teď už ne, not any more. Jak moc se váš pohled na svět může změnit z minuty na minutu. Vše, co pro vás představuje váš domov, vaše priority, se změní. Rodina, přátelé, dům, kde jste žili devatenáct let, dokonce i škola.
Vzpomněla jsem si na Kristin. Co ona? Přeci jí tam nenechám samotnou? No jasně, pojede se mnou! Určitě se ráda podívá na klokany. Taky bychom mohli do Říma a do Athén, nebo do Amsterodamu. Pojedeme kamkoliv budeme chtít. Budeme siužívat, ale hlavně… budeme žít.
Nadšená ze svých plánů do budoucna jsem se nacpala do Niallovi sprchy a smyla ze sebe ty pocity, které ve mně předtím vyvolal svým přiznáním. Umyla jsem si hlavu a pořádně si vydrhla obličej od make-upu. S tím taky skoncuju, žádný make-up, akorát zabírá spoustu času. Raději ten čas věnuju památkám.
Zabalená jen v osušce jsem potichu zaklepala na dveře pokoje, kde měla být Kat. Po pár sekundách jsem opatrně vzala za kliku a co nejtišeji vplula do pokoje. Výhled, jaký se mi naskytl byl k nezaplacení. Ti dva leželi v těsném obětí pod přikrývkami a spali. Kat měla hlavu na jeho hrudníku a rukou ho objímala kolem pasu. Zayn jednou dlaní spočíval na jejích zádech, mezi lopatkami a druhou měl schovanou pod peřinou. A tiše chrápal. Musela jsem se usmát, vypadali tak spokojeně.
Nechtěla jsem je tu rušit, tak jsem zase potichu vycouvala a zavřela za sebou. Kam teď? Dolů jsem nemohla, pravděpodobně tam Niall luxoval zbytky a já na něj teď opravdu nepotřebovala narazit. A jít do jeho pokoje se mi nechtělo už vůbec, akorát by mi to připomínalo, co mi tam řekl.
„Ne!“ okřikla jsem se v duchu a zavrtěla hlavou. Nebudu na to myslet.
Došla jsem ke dveřím sousedícími s Niallem a tiše na ně párkrát ťukla, pak je otevřela.
V pokoji svítila lampička. Už jsem párkrát v Louiho pokoji byla, aletakový nepořádek tady nikdy neměl. Všude něco leželo, naštěstí jsem ale vidělajen kousek pokoje, ten který lampa osvětlovala.
Louis seděl s laptopem ve své posteli a na tváři mu pohrával zasněný úsměv. Pohledem upřeně sledoval obrazovku a prsty mačkal klávesnici, a usmívalse čím dál víc. Najednou se jeho výraz změnil, z radostného na zuřivý a to ve vteřině.
Pomalu jsem k němu došla. „Neruším?“
Polekaně zvedl hlavu a ve stejnou dobu laptop zaklapl. Ale pozdě. Jakmile jsem spatřila, co si prohlížel, začala jsem se usmívat taky. „Chybí ti, že?“posadila jsem se vedle něho, sáhla po přenosném počítači a znovu ho otevřela.
Z obrazovky se na mě usmívala Kristin. Stála na černo-zeleném snowboardu v travnatě zelených legínách a krátkých černých koktejlkách. V rucedržela helmu s brýlemi. Strašně se culila, že to spíš vypadalo, jako když jektá zuby. Ale daleko víc, než její outfit, mě překvapil kluk, přitisknutý k ní a objímající ji kolem pasu. Stál na lyžích a ukazoval nám perfektní chrup v úsměvu jako idiot. Měl na sobě černý oblek a ve volné ruce třímalhelmu a hůlky. Byl stejně vysoký jako Kris, ale tím podobnost končila. Vystouplé lícní kosti, hranatá brada, plné rty, modré od zimy, hnědé oči sršely vtipem a obličej rámovaly rovné, hnědé vlasy s blond melíry. Byl to kus opravdu sexy chlapa.
„Sázka je sázka. Dík Chrisi, že jsi mě v tom nenechal. <3,“stálo u fotky anglicky. Už jsem tu Louiho změnu nálady pochopila.
„Klid, jsou jen kamarádi,“ konejšila jsem ho, přestože jsem si sama nebyla jistá. Kdyby někoho měla, určitě by mi to dala vědět. Nebo ne? Kdy jsme spolu vůbec mluvili naposled? Před týdnem? Nebo dvěma? Ta fotka byla stará jen pár hodin. Ona jela na hory?
Uvědomila jsem si, že poslední dobou mě zaměstnávalo spousta věcí a já vůbec nezavolala svojí nejlepší kamarádce?
„Můžu si ho na chvilku půjčit?“ na odpověď jsem nečekala a rovnou se v novém okně přihlásila na facebook. Hned jsem ji vyhledala v chatu anapsala jí.
„Ahojky, koukala jsem na fotky, ty jsi na horách???“ Slyšela jsem Louiho vedle sebe trhaně oddechovat a v duchu se musela usmát. Za chvíli přišla odpověď-
„No jo :) vyrazila jsems kamarády do Švýcar. Škoda, že tu nejsi, je to tu úžasný.“ Ona vyrazila do Švýcar bez nás? A s kamarády? Vypadalo to, jako by nás odstavila jako kamarádky.
Nebo možná my odstavili jí, uvědomila jsem si.
„Máš čas na WEBC?“
„Ehm…“ podívala jsem se na Louiho.
„Řekneš mi, co si píšete?“ Zatěkala jsem pohledem mezi FB a jím a uvědomila si, že si píšeme česky. Teda, Kris psala česky a já anglicky. Panebože, ani jsem si neuvědomila, že měním jazyky jako ponožky.
„Oh, promiň. Kristin je s přáteli ve Švýcarsku. Tak jsem se ptala, jestli má čas na videohovor.“ Louisovi se ve tváři mihlo zděšení.
„Jasně!“ Tak jsem sepřihlásila na skype a zavolala Kris. „Chceš sedět mimo obraz?“ zeptala jsem se pro jistotu, když jsem viděla, jak hypnotizuje obrazovku. „Radši jo,“ usmál se úlevně a na to se mi na laptopu objevila Kristin.
„Ježiši, to se neumíš obléknout?“ zeptala jsem se se smíchem, když jsemspatřila jednu ze svých nejlepších kamarádek jen v černé krajkové podprsence. Mezi ňadry se jí houpalo písmenko K, ze zlata, které dostala od nás k osmnáctým narozeninám. Vlasy měla sepnuté na temeni hlavy a byla odlíčená. Jestli zjistí, že je vedle Louis, zabije mě.
„To říká ta pravá,“ vyplázla na mě jazyk, „a můžeš mluvit česky.“ Na to jsem si uvědomila, že jsem stále zabalená jen v osušce. Co si o mě Louis musí myslet? Polonahá mu vtrhnu po půlnoci do pokoje. Jen jsem zavrtěla hlavou, asi nemá cenu to teď řešit. „Promiň, jsem tak navyklá na tu angličtinu, že mi to ani nepřijde. A vždyť mě znáš, ráda chodím nahá,“ řekla jsem už česky.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Louis mračí. Nenápadně jsem dala celý hovor nahrávat a Kris jsem si pro jistotu i vyfotila, abych na ní něco měla. Do okénka pro chat jsem anglicky napsala, že mu to potom přeložím a doufala jsem, že si to přečte.
„Takže, co je zač ten chlapec s tebou na fotce. Hm?“