86. Stand Up - Obviněný
Z pohledu Louise
Bylo kolem třetí odpoledne, když jsem konečně dorazil do nemocnice. Venku stále vyčkávaly novináři a fanynky, co jsem slyšel, stepují tu, co seta nehody stala. Můj stále optimistický přístup k životu trochu polevil, jak jsem se blížil ke skupince lidí, postávajících v hloučku.
Ihned jsem poznal Trishu Malikovou a jejího manžela Yasera. Vedle postávala Nelli, zavěšená na Liamovi, oba měli červené tváře. Kousek postával Harry.Nikdo jiný tu nebyl? Kde byla Kat? Nikol? Niall? Věděl jsem, že holky jsou v Anglii, psal jsem si s Liamem.
Došel jsem k nim a okamžitě mě ovládla stejně pochmurná nálada, jako vládla tady. Ne, že bych se před tím cítil o moc lépe.
Zaynova mamka se ke mně vrhla a pevně mě objala. Trochu prkenně, ale objetí jsem opětoval. „Tak jak na tom je?“ optal jsem se opatrně. Nechtěl jsem jí nijak přitížit, ale zdálo, že nic horšího už jí potkat nemůže.
„Stabilizovali ho. Leží na jednotce intenzivní péče, připojený na všechny možné přístroje.“ Usmál jsem se. Nic jiného jsem udělat nemohl.Otočil jsem se k Harrymu, který jako jediný vypadal při smyslech. ¨
„Kde je Niall? Kat? Nikol?“ Než mi odpověděl, uhnul pohledem.
„Niall jel vyzvednout Faith a Nikol hlídá Kat u nás doma. Není na tom dobře. “Chápavě jsem přikývl, pak mě něco napadlo a polil mě studený pot.
„Je tady i Kristin?V Londýně?“ Harrymu už se zvedaly koutky, pak to potlačil.
„Ne, zůstala doma. Prý nechtěla riskovat, že na tebe „náhodou“ narazí.“ Bezděky jsem si oddychl. Ne, že bych ji nechtěl vidět, ale potom co mě začala ignorovat, nechápu proč, tak jsem se snažil na ní moc nemyslet. Občas to vycházelo, většinou ale ne. Prostě jsem ji nemohl dostat z hlavy, ať jsem se snažil sebevíc. Dokonce jsem zkusil znovu chodit s Eleanor, marně. Ta holka se mi dostala pod kůži.
Ten její typický úsměv,který nikdy nezmizel z její tváře. Její oči, které se pokaždé rozzářily, když mě spatřila. Ta její nevinnost a nesmělost mě přitahovaly jako nic před tím. Navíc byla chytrá.Tahle holka mi ukradla srdce.
Usmál jsem se, jak se mi vybavila naše písnička z první alba. Ten song k tomu prostě dokonale seděl a mě mrzelo, že je konec.
Do přítomnosti mě vrátila Nelli, když mi poklepala na rameno. Tázavě jsem zvedl obočí, ale ona jen naznačila, ať ji následuju. Tak jsem šel. Odvedla mě kousek dál od ostatních a ve tváři se jí objevil zvláštní výraz. Nedokázal jsem určit, co přesně znamená.
Přívětivě se na mě usmála. „Ahoj Louisi.“ Nevím, čím to bylo, ale něco na tom,jak to řekla mě… vyděsilo. Podezíravě jsem si ji změřil.
„Ahoj Nelli,“ pozdravil jsem opatrně. Jakmile si všimla mého podezření, usmála se a uvolnila.
„Hele, já vím, že mi do toho nic není, ale…“ a v okamžiku, kdy tohle vyslovila mi bylo jasné co bude následovat. Neměl jsem jí to za zlé, byla jen dobrá přítelkyně, přesto mě to trochu naštvalo. Opravdu to nebyla její věc. „proč jsi to Kris udělal?“
I když jsem to čekal,neměl jsem na tuto otázku odpověď. Neměl jsem tušení, co bych řekl. Navíc, co jsem udělal? To ona mě začala ignorovat a to z jemu neznámého důvodu. Volal jí, psal, posílal vzkazy přes ostatní holky, ale ona nereagovala ani na jeden. Už to byly čtyři měsíce, co mi naposledy dala o sobě vědět. To jí byl ten, který nic neudělal. Nebo ne?
„Ona tě opravdu měla ráda a ty jsi jí takhle ublížil,“ obvinila mě. Měla mě ráda? Tak proč mě od sebe odehnala? Jaký měla důvod? Co jsem provedl?
„To ona mi přestalabrát telefon, ne já jí,“ řekl jsem ne zrovna přesvědčivě.
„Jo, protože vidělafotky tebe a Eleanor. Nechtěla ti už dělat starosti, tak se prostěstáhla.“ Oznámila mi skoro až povýšeně. Potom mi až došlo,co řekla.
„Jaký fotky?“
„Nevím, byli jste spolu, smáli se. Stačilo jí to k tomu, aby ti popřála štěstí a přestala se o tebe zajímat. Všechny ale víme, že ve skutečnosti jí na tobě pořád záleží. Jen je moc hodná na to, aby se ti pletla do života.“
Tápal jsem v mysli, o jakých fotkách to Nelli mluví, nemohl jsem si ale žádné vybavit. Tak mě odstřihla kvůli nějakým fotkám? Jen kvůli něčemu tak… hloupému?
Zalila mě nová vlna stesku. Najednou jsem jí chtěl vidět ještě víc. Ta touha obejmout ji byla tak silná, až to fyzicky bolelo. Zaťal jsem pěsti a pokusil se ze sebe vyloudit alespoň úsměv.
„No, ať to bylo jak chce, rozhodně s El nechodím. Jsme dobří přátelé, ale nic víc.“
„Bezva, tak já jí to napiš a všechno bude ok,“ řekla nadšeně.
„To nejde,“ namítl jsem.
„Proč ne?“
„Ačkoli jí mámo pravdu rád a chtěl bych s ní být, ona se mnou asi nechce mít nic společného. I když tvrdí, že za to můžou nějaký fotky.“
„Blbost, kdybys jí měl opravdu rád, něco by jsi udělal. Nestál by jsi tady jako tvrdý a litoval se!“
„Promiň, ale nemůžu.“S Tím jsem se otočil a vrátil se za ostatními.
Samotného mě překvapilo, co jsem tak řekl. Ale myslel jsem to vážně. To ona mě odstřihla a nechala mě v nevědomosti, ať se v tom utápím. A i když jsem to teď alespoň trochu chápal, stále jsem si stál za svým. Ona opustila mě, ne já jí.