81. Stand Up – Studená
Z pohledu Kat
Vnímaní jsem měla zakalené stejně jako celou mysl. Zimu už jsem ani neregistrovala, jen psychické i fyzické vyčerpání, které na mě dolehlo. Matně jsem si uvědomovala Nikol, která mě podpírala a snažila se mě zahřát jak to jenom šlo.
Stále jsem usínala a probouzela se.
Mumlání, někdo na mě mluvil, ale mě to bylo fuk. Byla jsem unavená a chtěla jsem spát, to jediné mě zajímalo. Někdo mě nesl? Zakňourala jsem, nelíbilo se mi, jak mnou třásli, bylo mi z toho nevolno. Pak mi došlo, že se třesu sama.
Do hlavy se mi zakousla ostrá bolest a to už mi tekly slzy. Nesnažila jsem se s tím bojovat, jaký by to mělo smysl?
Tma se rozrůstala a pohltila mě.
Celé tělo mě bolelo, svaly jsem měla ztuhlé a únava se mě držela jako klíště. Cítila jsem, že ležím na něčem měkkém. Nic jsem neslyšela a neviděla.
Rozlepila jsem víčka a do očí mě udeřilo světlo. Mhouřila jsem než jsem si zvykla. Dívala jsem se na známý strop Zaynova pokoje. Přičichla jsem k přikrývce, ve které jsem byla zabalená, voněla po šamponu a Zaynovi.
Teplo v pokoji bylo nesnesitelné, po čele mi stékal pot a kůži jsem měla rozpálenou. Nikde nikdo. Pokusila jsem se zvednout, ale moje tělo protestovalo. Svaly neposlouchaly. Zůstala jsem tedy ještě chvíli ležet, ale aspoň jsem se odkryla. Kde sakra všichni jsou?
Z pohledu Zayna
V pokoji se topilo jako o život už deset minut, když před domem zaparkovalo Harryho auto a z něj vystoupil on a hned se hnal k zadním dveřím, odkud vytáhl Kat. Okamžitě jsem vyletěl z domu a popadl Kat do náruče, byla úplně studená.
Odnesl jsem ji do domu, zatímco ona sténala.
„Co se jí sakra stalo?“ sykl jsem na Harryho a hodil po něm rozzuřený pohled. Opatrně jsem ji položil do své postele a zabalil ji do přikrývek. Sedl jsem si k ní a odhrnul ji vlasy z bílého obličeje.
„Pojď, řeknu ti to dole, nech ji odpočinout,“ odpověděl mi. Mě se odtud ale nechtělo, nejradši bych tu s ní zůstal a po zbytek svého života se od ní nehnul.
Spala.
Opravdu velmi nerad jsem se zvedl a šel za Harrym dolů do obýváku, kde už byli i Liam s Niallem.
„Tak co se stalo?“ Uhodil jsem na Harryho, sedícího s Nikol na pohovce. Odpověď přišla od ní. „Pohádala se s mámou a utekla, jen v sáčku. Pár hodin byla venku v tý zimě. Náhodou jsme ji našli, jak se choulí u nějakého domu, promrzlá na kost.“ Vůbec se mi nelíbila představa, že se někde v té zimě potloukala přinejmenším dvě hodiny.
„Proč se pohádaly?“
„No…“ bylo vidět, že se jí nechce odpovědět, o to víc mě to zajímalo.
„No tak!“
„Kvůli tomu stěhování.“ Znovu a znovu jsem přemýšlel, jestli jsem se nepřeslechl. Ale nic tomu nenasvědčovalo. Otevřel jsem pusu, abych něco řekl, ale zase ji zavřel. Došla mi slova. Dalších pár minut bylo ticho rušené jen mým hlasitým oddechováním.
Proč se kvůli tomu stěhování hádaly? I když je to obrovská změna, Kat už bylo jednadvacet, byla to přeci její volba. Nebo ne?
„Proč?“ Nevím jestli jsem to vůbec slyšet chtěl. Odpověď by se mi nemusela líbit.
„Sarah se nelíbilo, že by, sice jen ze začátku, bydlela v domě s pěti klukama. Dál to nedošlo, protože Kat utekla.“ Ani jsem si neuvědomil, že zatínám pěsti, dokud se mi nehty nezaryly do dlaně.
„To si myslí, že jsme nějací perverzáci?“ ozval se Harry. Normálně by mi to přišlo vtipný, teď ne. Teď jsem měl chuť pěkně vynadat Katině mámě za to, že kvůli ní, je na tom moje přítelkyně takhle blbě.
„A co budeme dělat, když ji nechce pustit?“ ticho bylo dlouhý a tíživý. Nikdo nevěděl, jak s touhle situací naložit. Ani já sám to netušil. „Jak já znám Kat,“ promluvila Nikol, „tak se nebude ptát. Prostě udělá, co sama bude chtít. Nijak se nebude hroutit z toho, že jí to její mámě nelíbí. Taková ona prostě je. Nebo byla, co jí znám.“
„Jestli to dobře chápu, Kat je úplně jedno, že jí vlastní matka zakázala se sem přestěhovat, prostě si udělá, co uzná za vhodné?“ ujistil jsem se. „Jop, přesně.“ Tak to je skvělý! Tohle bych si nedovolil ani jí.
Další chvíle ticha následovala. Nevěděl jsem, co dalšího říct, tak jsem radši mlčel. Ticho se prodlužovalo. Pak se Niall zvedl a zmizel v kuchyni, klasika. Chtěl jsem jít nahoru za Kat a sedět u ní, doku se neprobudí. Ale nemohl jsem se přinutit zvednout. Nevím proč, ale prostě mě neposlouchaly nohy. Hlavu jsem měl najednou těžkou, tak jsem se opřel a zavřel oči.
Z pohledu Kat
Bylo mi příšerný vedro. Ne, v tom pokoji bylo jako v sauně. Jak je to možný? Sice jsem byla odkrytá, ale stejně to nepomáhalo. Musela jsem vstát a otevřít okno. Bylo to divné, nějak jsem se necítila na nohou stabilní. Jako bych měla každou chvíli spadnout, protože mě vlastní nohy neunesou. Opatrně jsem se tedy vrátila zpět do postele a snažila si vzpomenout, jak je tohle možné.
Ale když jsem se snažila zjistit důvod své slabosti, nic jsem neviděla. Něco mě muselo uniknout. Vlastně, jak jsem se vůbec dostala do Zaynova pokoje? Zřejmě mi toho uniklo víc.
Byla jsem doma, tedy u Clariss doma, kde jsem se rafla s mámou kvůli tomu stěhování. Pak jsem utekla a ztratila se. Potom…nic. Měla jsem okno, jako bych se uhodila pořádně do hlavy nebo se pěkně opila. Ale ani jedno přece nebyl můj případ, nebo jo?
Docela jsem začínala mít strach z toho, co se doopravdy stalo. Nic si nepamatovat bylo příšerné. Neměla jsem tušení, co jsem udělala já nebo jestli udělal někdo něco mě.. Stále dokola jsem se snažila přijít na to, co se stalo a čím déle jsem viděla černo, tím víc jsem začínala panikařit. Zrychlil se mi dech a já to nedokázala zastavit. Navíc to ve mně vyvolalo vzpomínku dávno pohřbenou a zapomenutou.
Mužské tělo násilně se tisknoucí k tomu mému, silné ruce tápající po mé kůži a zvuk trhající se látky. Celá tahle vzpomínka se ke mně po tolika letech vrátila jako hozený Boomerang.
Zase jsem se cítila jako tehdy. Zrazená a špinavá. Možná bych uvítala okno k téhle události, aby mě nemohla už nikdy omráčit. Cítila jsem horká dech na své kůži vzadu na krku. Zavrtěla jsem prudce hlavou a rukou se snažila to místo očistit. Vůbec to nepomáhalo! Seskočila jsem z postele a utíkala do Zaynovy koupelny, kde jsem se okamžitě svlékla dohana a vlezla pod proud horké vody. Začala jsem si drhnout celý tělo mýdlem. Pořádně jsem si umyla i vlasy a potom to ještě dvakrát zopakovala. Když jsem se cítila o něco málo líp, zabalila jsem se do osušky a vrátila se zpět do pokoje. Protáhla jsem si šíji a se sklopenou hlavu se vydala k posteli. Tam se mi do zorného pole dostaly něčí nohy. Pomalu jsem zvedla hlavu a uviděla Zayna, jak se na mě starostlivě dívá. Pokusila jsem se vyloudit úsměv, ale místo toho se mi z očí vyhrnuly slzy.