6. I Wish
Byla jsem unavená. Možná nebyl tak dobrý nápad, jít pěšky, pomyslela jsem si. Už jsem šla hodinu a jako bych se nehnula od kliniky. Celý tělo mě bolelo, hlavně ta pokousaná noha a motala se mi hlava. Asi nebyl ani dobrý nápad odejít z nemocnice. No, poslední dobou jsem měla samý blbý nápady.
Dávala jsem nohu před nohu jen silou vůle, která už mi taky pomalu docházela. Víčka se mi každou chvíli zavíraly a hlava mi padala. Byla jsem příšerně unavená. Procházela jsem kolem tenisových kurtů, když vedle mě zastavilo auto. Byla to zbrusu nová audi a já už chtěla začít křičet, kdyby z auta vylezl nějaký úchyl.
Rozhodně jsem nečekala, že v tom autě bude sedět zrovna tahle osoba.
Otevřeli se dveře řidiče a vystoupil kluk s hnědými vlasy. Motor stále běžel a on zamířil rovnou ke mně.
„Ahoj Noro, co ty tady?“
„Mám namířeno domů, co ty?“
„Domů? Pěšky?“
„Jo, pěšky domů.“ Vypadalo to, jak když se baví dva malomocní. Přestávalo mě to bavit.
„Je to sedm mil.“ Řekl to, jako bych byla úplně blbá.
„Páni, tolik? To jsem netušila.“ Můj sarkasmus mu moc vtipný nepřišel.
„Ha ha. Pojď, svezu tě.“
„Děkuju, ale projdu se.“ Měla jsem nakročeno, když se mi zamotala hlava a já klopýtla. Harry mě zachytil, abych neupadla. Chudák.
„Jsi v pořádku?“
„Jo jsem.“ Setřásla jsem jeho ruce. Ne protože by mi to bylo nepříjemné, naopak a to bylo ještě horší.
„Lžeš, nasedni si, nebudu s tebou diskutovat.“ Rezignovala jsem. Odfrkla jsem si a šla si sednout na místo spolujezdce. Harry se vrátil na své místo řidiče a rozjel se.
„Co jsi dělala celý víkend?“ Ignorovala jsem jeho otázku a raději se pořádně uvelebila v sedadle. Zavřela jsem oči a snažila se potlačit nutkání zvracet. Žaludek jsem měla jako na vodě a hlava mě mně bolela jako po kocovině. Usnula jsem.
Otevřela jsem oči, když se vypnul motor. Podívala jsem se z okna a uviděla obrovskou vilu, které jsem se v pátek tak vehementně vyhýbala.
„Já tam nejdu.“
„Neblbni, pojď. Dáš si něco k jídlu, k pití, pokecáme.“ Vyhlídka na jídlo byla lákavá, ale nechtěla jsem se znovu vidět s Louisem.
„Neboj Louis tu není, je s přítelkyní.“ Bylo to, jako by mi četl myšlenky, což by nebylo zrovna výhodné, protože občas moje představy zabloudí tam, kam nemají.
„Fajn.“ Harry vyskočil z auta a už stál u mých dveří, které mi otevřel. Vykouzlilo mi to úsměv na rtech. Vystoupila jsem a vydala se k domu.
Doběhl mě a znovu mi otevřel. Vešla jsem první. Domem se rozléhaly zvuky různých činností. Zamířila jsem do obýváku, kde jsem našla Liama u sporáku.
Potichu jsem se k němu přikradla a vybafnula na něj.
„Aaa.“ Nadskočil a upustil, co držel v ruce. Koukla jsem se mu přes rameno a zahlédla celý pytlík soli, mizící v hrnci plném vroucí vody. Nahlas jsem se rozesmála. Harry, který stál za mnou taky. Liam se otočil s naštvaným výrazem, ale jakmile mě spatřil, rozzářil se.
„Ahoj Noro.“ Objal mě. Bylo příjemné cítit jeho tělesné teplo, ale ne až tolik, protože se tiskl k mým špekům. Odtáhla jsem se, ale nasadila úsměv, aby to nevypadalo, že se ho třeba štítím nebo tak.
„Ahoj Liame. Omlouvám se za tu sůl.“ Podíval se za sebe, na hrnec plný soli a jen se usmál.
„V pohodě, myslím, že to přežiju. Prostě uvařím něco jiného.“
„Dobře. Jak jsi se měl?“
„Jo, ušlo to. Vůbec jsem se nenudil. Co si dělala ty od pátku?“ Můj úsměv pohasl a do očí se mi nahrnuli slzy.
„Noro? Co se stalo?“ Zhroutila sem se na židli a schovala si obličej do dlaní. Vzlykala jsem a nemohla to zastavit. Bylo to silnější.
„Noro, klid.“ Něčí ruka mi přistála na rameni a hladila mě.
„Zoe, ona…“
„Co se jí stalo?“
„Zoe?“ Nechápal Harry.
„Ta fenka, jak se jí Louis bál.“
„Aha, co se s ní stalo?“
„Je na tom špatně.“ Dostala jsem ze sebe. Dělalo mi problém o tom mluvit. Ani jsem o tom mluvit nechtěla. Ale potřebovala jsem to někomu říct.
„Jak špatně?“
„V pátek jsme šli na procházku do parku. Všechno bylo v pohodě. Když jsme odcházeli, napadl nás dobrman.“ Oba zalapali po dechu.
„Strašně zřídil Zoe a mě kousl do nohy. Omdlela jsem na místě a probrala jsem se až dneska v nemocnici. Tam mi řekli, že je na tom Zoe špatně a já okamžitě odešla. Šla jsem na kliniku, kde jsem s ní chvíli pobyla a pak mě doktorka poslala domů.“ Pozorně mě poslouchali a nic při tom neříkali, za to jsem jim byla vděčná.
„Chceš mi říct, že jsi byla dva dny mimo a hned na to jsi si udělala takovou procházku? Ty nejsi normální.“ Vychrlil na mě Harry. Slyšela jsem, jak ho Liam plácl a on zakňoural.
„Tak nejsem normální. Kdybych ale za ní nešla, umřela by. Vím to.“ Zaslechla jsem dupot na schodech a hlas, který směřoval sem.
„Už bude to jídlo Liame?“ Srdce se mi rozbušilo, poznávala jsem ten hlas. Když mě spatřil, ztuhl. Potom se zamračil.
„Co ty tady?“ Jeho tón nebyl zrovna dvakrát příjemný.
„Vy se znáte?“ Divil se Liam.
„Jo, to ona mi dala včera košem.“ Smutně jsem se usmála.
„Ahoj Nialle.“
https://media.tumblr.com/tumblr_maf1llWvvl1rv4nfb.gif
Takhle vypadal Niall, když uviděl Noru xDD