58. Stand Up – Švýcarsko
Vrátila jsem se do obýváku. Všechny páry očí se upřely jen a jen na mě. Znervózňovalo mě to. Sedla jsem si zpátky k Niallovi a nechala jsem ho obejmout mě. Zhluboka jsem dýchala a přiváděla ostatní k šílenství. Kat měla pravdu, opravdu ně mě spoléhali a taky měla pravdu v tom, že jsem trubka.
„Dobře, shodnete se, že teda Anglie asi nepřipadá v úvahu, jo?“ Všichni si naráz oddychli a já se musela zasmát jak komicky to vypadalo. Teď přišlo to těžší.
„Ale netušim, jestli je správný přijmout Kevinovu nabídku. Rozhodněte se sami. Třeba hlasujte, mě je to fuk. Buď zůstaneme tady a necháme se další týden fotit a tak a nebo pojedeme někam do divočiny, kde pravděpodobně nebude ani signál a wi-fi.“
„Je tam oboje.“
„Děkuju za podporu.“
„Promiň.“
„Tak co, rozhodněte se vy. Je vás devět, takže k remíze určitě nedojde.“
„Kdo je pro to, abysme přijmuli Kevinovu nabídku?“ Ruku zvedla Kat, Nikol, Kristin a Louis. Podívala jsem se na Nialla, který vypadal nervózní.
„Nevíš pro co hlasovat?“
„Tak trochu. Je to na mě co?“
„Tak trochu.“
„Chci bejt s tebou sám, bez novinářů a tak. Ale jestli chtěj kluci zůstat…..“
„Nialle, my jsme tu ruku nezvedli, protože jsme zvyklý na paparazzi. Nám je fuk, jestli budeme tady nebo někde mezi liškami. Jestli chceš mezi lišky, pojedeme mezi lišky.“
„Děkuju kluci.“ Nakonec i Niall zvedl ruku.
„Jo, jen aby bylo jasno, ta chata je v Alpách.“ Brada mi spadla až a zem, tak jako všem.
„Děláš si srandu? Nemohl jsi nám to říct dřív?“
„Neptali jste se, kde je.“
„To je jedno! Do Alp nemůžeme.“
„Proč ne?“
„Jo, proč ne?“
„Kdyby ta chata byla někde na hranicích, to by ještě šlo, ale Alpy? Jaká vůbec část?“
„Švýcarsko.“
„Švýcarsko.“ Zašeptala jsem tiše.
„Švýcarsko.“
„Švýcarsko!!!“ Zakřičel Niall s Harrym naráz až jsme málem ohluchli. Nechtělo se mi do Švýcarska. Máma by to zjistila a zabila by mě. Nemohla jsem.
„Vy jeďtě.“
„Jak vy?“ Zeptal se mě Niall, který si to zřejmě uvědomil jako první.
„Je nepojedu, němůžu.“
„Proč ne? Musíš.“ Hádal se semnou.
„Nemůžu Nialle, promiň.“
„Pak nejedu ani já.“
„Nepřipadá v úvahu, jedete tam, aby jste si jako skupina odpočinuli.“
„Bez tebe nejedu.“
„Nemusíš, ale já prostě nemůžu.“
„Pak nejedu ani já.“ Ozvala se Kristin. Já jí uškrtim.
„Já taky ne.“ Přidala se Nikol.
„Ani já.“ Řekl Zayn, který mě tím úplně zaskočil.
„Nepřipadá v úvahu. Jedete a bez řečí. Nikdo tu kvůli mě zůstávat nebude. Ani ty, Nialle.“
„Ne? Protože poslední dva týdny mi to tak připadalo.“ Všichni na mě civěli, jako by mě nikdy neviděli. A byla to pravda, pokaždý, když něco chtěli, dělala jsem je n ÍÁ, ÍÁ, jako oslík. S tím byl konec. Už mě to opravdu unavovalo, jak jsem za ně pořád rozhodovala a bez mého svolení pomalu nic neudělali.
„O čem to mluvíš Ian?“
„Mluvím o tom, že co jste tady, o všem rozhoduju já. Ze začátku mi to přišlo super a připadala jsem si důležitá, ale teď. Dokonce i teď jste potřebovali, abych Vám řekla, jestli smíte do Švýcarska. Věřte, že vás mám opravdu ráda, všechny a tohle byly moje dva nejlepší týdny mýho života, ale už se budu rozhodovat jen sama za sebe. A řikám, že s Váma nepojedu. Ne proto, že bych nechtěla, ale nemůžu.“ Připadala jsem si zlá a nevychovaná. Čekala jsem na jejich reakci.
„No, tak já ti oznamuju, že nikam nejedu, ne bez tebe.“ Zopakoval znovu Niall a dělal, jako bych nic neřekla.
„Fajn, a kde teda budeš?“
„Co tím myslíš?“
„Kde budeš, když ostatní budou ve Švýcarsku?“ Koukal na mě, jako bych to nemyslela vážně.
„No, myslel jsem, že, já…“ Jeho pohled byl k nezaplacení.
„Promiň, neodolala jsem.“ Pochopil to a začal mě lechtat.
„Sorry, ale já lechtivá fakt nejsem.“ Vzdal to a raději si mě přitáhl blíž.
„Takhle mě trápit lásko.“
„Promiň.“ Dala jsem mu pusu, Chtěla jsem se odtáhnout, ale nepustil mě, místo toho mě políbil. Kevin si odkašlal. Oba jsme mu ukázali neslušné gesto a líbali se dál. Slyšela jsem, jak se Harry tlumeně směje. Nakonec jsme se přece jen odtrhli.
„Fajn lidi, jede teda vůbec někdo?“ Kevin se dostal do svého živlu, velení.
„Jedou všichni, kromě mě.“ Řekla jsem to dřív, než stihl někdo otevřít pusu.
„Ian, pojedeš, když ti řeknu, že máme soukromou sjezdovku s lanovkou?“
„Tohle mi nedělej! Ne.“
„Proč vlastně nemůžeš?“
„Kdyby to mamka zjistila, a že by to zjistila, nejdřív by mě zabila a potom by mi dala zaracha. Navíc by mě už v životě nespustila z očí.“
„Páni, to zní jako by byla docela tyran.“
„Vůbec ne, naopak. Je příšerně ochranitelská. Měla jsem co dělat, abych jí přemluvila k Vašemu koncertu.“
„A nemůžeš jí třeba zavolat?“ Niall byl dost neodbytný.
„Můžu to zkusit.“ Vytáhla jsem mobil z kapsy a vytočila jsem mámino číslo. Po třetím zazvonění to zvedla.
(česky)
„Ahoj zlato, děje se něco?“
„Ne tak docela.“
„Co tím myslíš?“ Na rtech mi pohrával úsměv, tuhle větu už jsem dneska jednou slyšela.
„No, chtěla jsem se tě na něco zeptat.“
„Mluv.“
„Mohla bych jet do Alp?“ Prostě jsem to na ní vychrlila.
„Cože?“
„Jestli bych mohla jet do Alp, lyžovat.“
„Já tě slyšela.“ Chvíli bylo slyšet jen její oddechování.
„S kým by jsi jela?“
„S Nikol, Kristin a s Nelli. Jejich kamarád tam má chatu, ve Švýcarsku.“
„Na jak dlouho?“
„Asi na deset dní, plus minus.“
„A bude tam s Váma nějaký dospělý? Rodič?“ Začínalo mi docházet, že mě pravděpodobně pustí.
„Mami, my jsme dospělé. Mě bude za chvíli devatenáct.“
„Já vím, já vím, promiň. A ještě něco. Kolik mě ta tvoje dovolená bude stát?“ Jo, to jsem sama netušila.
„Pravděpodobně jen to, co sním.“
„No, to abych si vzala půjčku.“
„Moc vtipný mami, jak se tam vůbec máte?“
„Skvěle, teď jsme zrovna v London Eye.“
„Zade? Pokaždé, když jsme v Anglii, jedeme na London Eye.“ Všimla jsem si, že kluci zbystřili.
„Nech si to nebo nikam nepojedeš.“
„Omlouvám se. Tak je tam všechny pozdravuj a ahoj za deset dní.“
„Pa zlato a pozdravuj holky.“
„Budu, pa.“ Položila jsem to a zatvářila se zklamaně.
(anglicky)
„Jo lidi, je mi to líto.“ Všichni zklamaně vydechly a já měla co dělat, abych se nerozesmála.
„Nedovolila ti to? Jakto?“ Niall zněl, jako by měl každou chvíli brečet.
„Je mi líto, že příštích deset dní, budu muset mrznout ve Švýcarských Alpách!“ Konec věty jsem se smíchem zakřičela a pevně jsem objala Nialla. Smála jsem se, až mi tekly slzy a všichni semnou.
(česky)
„Ty jsi normálně lhala!“ Osočila mě Kristin. Kluci se v tu chvíli zarazili. Poznali, že jde o něco důležitého, tak jen mlčeli. Pohledy těkaly mezi mnou a Kris.
„Co tím myslíš? Právě naopak, celou dobu jsem mluvila pravdu.“
„Jo? A co ta Nelli?“
„Co s ní?“
„Ona ale přece nejede.“
„Ale jo, jede, jen o tom zatím ještě neví. Hlavně to neříkejte klukům. Kdokoli to z Vás, česky-mluvících, si to pěkně odskáče. Chápete to?“ Kevin, Kat, Kristin i Nikol kývli.
(anglicky)
„Fajn, jak by jste si to představovali?“ Slova se opět ujal Kevin.
„No, sbalte si, zítra brzo ráno vyrazíme k nám a od nás na malé soukromé letiště, kde nás nabere tátovo soukromé letadlo a dopraví nás do Švýcarska, kde nás potom vrtulník dostane až k chatě.“
„Dobře, ale pochybuju, že si holky ke mně vzali oteplováky a lyže“
„Fajn, brzo ráno vyrazíme k nim a potom k nám.“
„Já pojedu s Kris a vy si někdo vemte Nikol.“¨
„Moment.“ Všichni na mě upřeli pohledy.
„Kluci ale namaj ani oblečení, tak ani lyže nebo snowboard.“
„No, to nemusíte tahat nikdo. My tam máme obojí. Máme tam dost lyží a snowboard, že by to vystačilo na dva fotbalové týmy. Neptejte se proč, protože nemám ponětí.“
„A oblečení?“
„To si můžou koupit zítra, až pojedou s Nikol k ní.“ Zase zbytečně vyhozené prachy.
„Skvělý, tak to jsme vyřešili. Teď, když dovolíte, si půjdu jako jediná sbalit.“ S Niallem jsme se přesunuli do mého pokoje, kde jsem ho šetrně odložila na postel a šla jsem si hrabat ve skříni.
„Lyžuješ nebo jezdíš na snowboardu?“
„Nech se překvapit.“
„No tak, já lyžuju.“
„Co myslíš? Lyže nebo snowboard?“
„Po pravdě? Nemám tucha.“ Z horních poliček jsem vytáhla troje oteplováky; bílý, černý a fialový a dvě bundy; bílou a černou.
„Ťuk, ťuk.“
„Dále.“ Do pokoje nakoukl Kevin.
„Omlouvám se, že ruším, ale…“
„Zase budeš spát v pokoji pro hosty.“
„Oh, děkuju. A ještě jsem ti chtěl říct, ať si zabalíš plavky. Ahoj.“ Plavky?
Niall celou dobu sledoval, jak si balím. Jen párkrát se ozval a to když jsem si balila plavky. Zabalila jsem si čtvery; jednodílné závodní, jednodílné sexy černé a dvoje dvoudílné; růžové bez ramínek a fialové trojúhelníčkové. Niall mi schválil troje. Hádejte, které ne. Zabalila jsem si dvojnásobek spodního prádla a ponožek, protože jsem milovala sníh, možná až nezdravě. Za předpokladu, že tam budu spát s Niallem v jedný místnosti, vzala jsem si jednu košilku a jedno teplejší pyžamo. Zase se projevil a jedno mi schválil.
Pak jsem tam hodila nějaký svetry, trika, tepláky, legíny, kraťasy, mikiny a dokonce i džíny a jednu sukni a šaty.
Veškerý čas jsem chtěla trávit jen na svahu, tak jsem si zabalila jen troje boty; teplé kozačky, conversky a jedny k šatům.
Do batohu jsem si naskládala make-up, žehličku, nabíječku na mobil, mp3 a taštičku s hygienou na cesty. Když jsem dobalila, znaveně jsem padla na postel vedle Nialla.
„Nepůjdeme se vykoupat?“
„Na to nemám náladu, co sprcha?“
„Skvělý.“ Oba jsme se vyhrabali z postele a zalezli do sprchy.
Byla jsem tak unavená, že se nic moc nedělo. Vzájemně jsme se namydlili a osprchovali. Niall vylezl první a omotal si černý ručník kolem beder a do jednoho zamotal i mě. Potom mě popadl do náruče, o přes moje výhružky jeho smrtí, a odnesl mě do postele. Položil mě a přikryl. Na pár minut zmizel a objevil se jen v boxerkách. Sakra!
A přestože moje tělo bylo unavené, moje mysl najednou fungovala abnormálně dobře.
Zhasl a lehl si vedle mě, na pravou polovinu, a přitulil se. Opatrně, abych mu moc neublížila, jsem se k němu nasoukala co nejblíž. Hlavu jsem mu položila na bicep ruky, kterou mě objímal a levou ruku jsem mu položila na prsa.
„Miluju tě Nialle a to se nezmění. Always and forever.“
„Taky tě miluju a vždycky budu. Always and forever.“ Zavřela jsem oči a hned jsem usnula.
Jizva. Oči. Ten obličej. Zase jsem ležela na té posteli. Byl to ten samý sen, jako poprvé. Už jsem si ho pomalu pamatovala nazpaměť. Ale posledně jsem měla větší strach. A bylo to jiné i v dalších směrech; mohla jsem mluvit a dokonce i křičet.
„Ne, nedělej to! Prosím ne!“ A poprvé se objevily i slzy. Vytékaly z koutků očí a vpíjely se do polštáře. Už jsem nemohla a zakřičela jsem z plných plic.
„DOST!“
Probudila jsem se zpocená. Niall se na mě díval se směsicí strachu a nechápavosti.
„Co se stalo?“
„Noční můra, ale už je to dobrý.“ Nechtěla jsem, aby se vyptával, nesnesla bych, že mu lžu. Znovu jsem si lehla na bok, ale na druhý. Niall mě ze zadu objal a já znovu usnula. Naštěstí už se mi nic nezdálo.