2. Stand Up - Den D
Budík mi zazvonil v devět přesně. Zbrkle jsem vylétla z postele, zamotala si nohy v dece a spadla jsem na zadek. Hodila jsem na sebe tričko a kalhotky a udělela snídani. Vlastně dvě, dvakrát palačinky prosím.
Svojí porci jsem zhltala rychlostí blesku a opláchla jsem nádobí.
Koncert jse od osmi. Cesta tam je dvě hodiny a musím tam bý tak hodinu předem, takže musím vyjet tak v pět a je jedenáct. Pět hodin na přípravu, to jde.
Pořádně jsem se vykoupala, umyla si hlavu, oholila nohy a jiné...místa. Vylezla jsem a byla jedna. Vyfénovala jsem si vlasy do rovna. Nalakovala jsem si nehty na nohou i na rukou, nejdřív na růžovo a potom jsem to přetřela bezbarvým lakem. Když jsem si byla jistá, že jsou nehty suchý sedla jsem si k zrcadlu a udělala si tenké linky na očních víčkách a tři vrstvy řasenky, aby to nebylo moc.
Ze skříně jsem si vytáhla předem vybrané oblečení; růžové upnuté džíny, bílé tílko bez potisku a černé páskové žabky s kytičkou. Oblékla jsem se a znovu se učesala, nakonec jsem si vlasy stáhla do drdolu. Do uší jsem si naskládala pirecingy a na krk jsem si dala tenoučký stříbrný řetízek.
Když jsem se shlédla v zrcadle na skříni, byla jsem jakž takž spokojená.
Podívala jsem se na hodinky. Půl pátý.
Vzala jsem si musli tyčinku a připravila jsem si věci, které si beru s sebou; mobil, peněženku, foťák a kartičky k podpisu, málem jsem zapomněla na lístek. Z šuplíku jsem vytáhla tašku přes rameno a jen tak tak jsem do ní vše naskládala.
Přesně v pět jsem vjížděla z domu ve stříbrné audi, natěšená jako malé dítě.
K O2 aréně jsem dorazila v půl osmé, na D1 byla kolona jako prase. Rychlostí blesku jsem zaparkovala a vletěla z auta. Dovnitř jsem se dostala těsně před osmou. Byla jsem skoro až u podia. Na plátně stál velký nápis: ONE DIRECTION: Up all night.
Puls se mi zrychlil a snažila jsem se nevnímat všechen ten jekot kolem sebe.
Přesně v osm to vypuklo. Na podiu se z ničeho nic objevilo pět těch nejúžasnější kluků na světě. Usmívali se a ani jsem se nenadála a začali zpívat první píseň.
(Od teď už to bude převážně anglicky, pokud to bude česky, napíšu to)
Z haly jsem odcházela v opojném stavu. Tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila. Došla jsem do vestibulu, kde se konala „autogramiáda“ a čekala jsem, až na mě přijde řada. Když ta chvíle konečně přišla, zcela jsem ztuhla.
Doklopýtala jsem ke klukům a přiblble jsem se přitom usmívala. Když jsem si uvědomila, že se chovám jako debilka, uklidnila jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela jsem pusu, z které mi vyšlo jen ubohé:
„Ahoj.“ Harry mě obdařil úsměvem s dolíčky a vzal si ode mě kartičky. Postupně je každému poslal a nechal je podepsat. Očima jsem přejela zbytek skupiny a nemohla jsem uvěřit, že je vidím, na živo. Na jednom z nich jsem spočinula déle a on mi pohled opětoval.
Snažila jsem se ze sebe ještě něco dostat, dříve než budu muset jít,
„Budete se s námi i fotit?“
Liam se na mě laskavě usmál a mě se málem podlomila kolena. Ty jeho oči.
„Samozřejmě.“ Úsměv jsem mu opětovala a přijala podepsané kartičky. Když jsem chtěla jít, ozval se hlas s irským přízvukem.
„Počkej!“ Zastavila jsem a čekala, co se bude dít. Niall vstal a řekl něco muži za sebou. Ten přikývla a promluvil.
„Lidi, podpisy končí, teď se můžete s kluky vyfotit!“(česky) Několik holek naštvaně zamručelo, ale ty zvuky přehlušil hlasitý jekot ostatních, asi nečekali, že dojde i na focení.
Kluci se k sobě shlukli a něco si říkaly, když od sebe odstoupily, řekl Louis něco znovu tomu muži. Ten opět kývla. Potom otočil hlavu a zadíval se na mě. Tentokrát se mi kolena opravdu podlomila, malém jsem upadla.
Kluci se rozeběhli a hned stáli všichni u mě a podpírali mě. Panebože! Snažila jsem se uklidnit. Když jsem si byla jistá, že už znovu neupadnu, opatrně, abych je neurazila jsem se vymanila z jejich rukou. Podívala jsem se na ně a věnovala jim ten nejlepší úsměv, jaký jsem v tu chvíli dokázala.
„Jsi v pořádku?“ Zvuk Niallova hlasu mi způsobil husí kůži. Jen jsem kývla hlavou.
„Dobře, a pořád se s náma chceš vyfotit?“ Zayn se na mě podíval a pravděpodobně čekal, že odpovím nebo tak něco. Když se nic nedělo, nervózně se rozhlédl po ostatních. Zase promluvil na toho muže, překladatel a bodyguard v jednom, uvědomila jsem si. On chvíli přikyvoval a opět se podíval na mě.
„Slečno, prý jestli se s nimi stále chcete vyfotit?“(česky) Nakonec jsem přikývla a z tašky jsem lovila svůj Cannon. Našla jsem ho a držela, nevěděla jsem, kdo nás vyfotí. Liam pohotově zareagoval a podal fotoaparát překladateli a bodyguardovi v jednom.
Všech pět se kolem mě shluklo a dali mi ruce, kam mohli. Napravo jsem měla Nialla a jeho levou ruku jsem měla kolem pasu. Vedle něj stál Zayn a objímal Nialla kolem ramen. Nalevo ode mě stál Liam a jeho ruka spočinula kolem mých ramen. A přede mnou klečeli Louis a Harry v kamarádském objetí.
Smála jsem se jako trdlo, ale byla jsem šťastná.
Ten muž nás vyfotil nejméně třikrát, nakonec ale přistroj vrátil. Vděčně jsem ho přijala s kývnutím. Otočila jsem hlavou a zadívala se do jiskřících očí. Srdce mi vynechalo a tělo mi ochablo. V břichu se mi usadil zvláštní pocit a pomalu se šířil celým mým tělem. Po pár vteřinách, které trvaly celé roky, ale stále nebyly dost dlouhé, jsem sebou trhla a to kouzlo přerušila.