Tell Him - 17. část (KONEC)
„Vypadáte překrásně.“ Už hodinu a půl jsem seděla v točitém křesle v kabinetě a nechala na sebe patlat všechny ty serepetičky od krému po řasenku. Anna si semnou opravdu vyhrála. Akorát mě mrzelo, že jí nemůžu to dílo pochválit.
„Stejně vám to nevěřím,“ poznamenala jsem suše. Záčátek přehlídky se pomalu blížil a mě se začínalo dělat špatně od žaludku. Nikdy před tím jsem nebyla před vystoupením nervózní, ale posledních pár týdnů jsem měla samá poprvé.
„To už není můj problém,“ odvětila Johnsonová s úsměvem. „Smiřte se s tím. Teď vás oblékneme.“
Na stud mi v hlavě nezbylo místo. Svlékla jsem se a nechala si natáhnout nějaké dlouhé šaty bez ramínek. Obula jsem si balerínky a na krk si připnula řetízek s křížkem. Tenhle večer jsem měla vystupovat bez brýlí, takže jsem na jednu stranu byla ráda, že mi profesorka pomohla s líčením. Trocha make-upu alespoň zamaskovala jizvy kolem očí.
Když jsem byla připravená, někdo zaklepal.
„Vstupte.“
Dveře se otevřely a ozvalo se několikeré zalapání po dechu. Zamračila jsem se.
„Kdo je tam?“ zeptala jsem se opatrně. Ještě, že tam semnou je Anna, pomyslela jsem si.
„Eh, promiň. To jsem já, Liam.“ Trochu jsem se uvolnila, ale ne úplně. Nepřišel sám a já se bála, kdo mohl dorazit s ním.
„A kdo ještě?“ zeptala jsem se podezřívavě.
„Kluci z kapely. Ti, které neznáš.“ ujistil mě. Teď jsem se opravdu uklidnila. Když mi řekl, že tu není on.
„Aha. Ahoj, jsem Taisha,“ usmála jsem se. Udělala jsem pár kroku směrem k nim.
„Já jsem Zayn,“ uslyšela jsem první hlas. Takový trošku nakřáplý, ale sexy. Natáhla jsem ruku a stiskla, když do ní vložil svou.
„Já jsem Harry, moc mě těšší.“ Zvedl mou ruku a políbil ji na hřbet. Možná bych i zčervenala, zvlášť, když jsem slyšela jeho chraplák. Ale nepůsobil na mě tak jako hlas jednoho blonďáka.
„A moje jméno je Louis.“ Poslední z kluků měl hlas připomínající smích. Jako by nedělal nic jiného, než se smál. Stiskl mou dlaň.
„Těší mě,“ zazubila jsem se na něj. Říkala jsem si, že tenhle si mi bude líbit.
„Vypadáš fakt úžasně, to ti řeknu. Nebýt zadaný, šel bych do tebe.“ V pozadí si někdo zakašlal a já bych dala svůj zrak na to, že vím, kdo to byl.
Kdybych ho teda už dávno nepostrádala.
„Liame klid, nech si ti svoje ochranářský skolny. Víš, že odemě jí nic nehrozí,“ reagoval Louis.
„To samé ale nemůžu říct o sobě.“ To byl určitě Harry. Jen pár minut jsem je znala a už jsem mohla říct, co jsou zač. Jejich chování bylo více než výmluvné.
„Harry! Vždyť ji musíš děsit, chudák holka. Ty tvoje řeči... a teď si představ, kdyby se na tebe ještě musela dívat. Že se nestydíš!“ Musela jsem zadržovat smích. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala.
„Zayne!“ Liam a to jeho slušné vychování. Měl by to přestat tolik řešit.
„Co?“ zeptal se nevinně. Zkousla jsem si ret, abych se nerozesmála nahlas.
„Ty víš co! Přeci si z takových věcí nemůžeš dělat leraci. To není slušný.“
„Mě nepřijde, že by to slečnu nějak uráželo,“ poznamenal Zayn. V tom tichu mi chvíli trvalo, že se jejich pozornost přenesla zpátky ke mně.
„Neuraží, vážně. Konečně se někdo v mý blízkosti chová normálně. Věřte, že je to úleva.“
„No vidíš to, a ty si z toho ještě uženeš nějaký vředy,“ smál se Louis.
To už jsem nevydržela. Popadl mě takový záchvat smíchu, že jsem ho nemohla zastavit. Takhle jsem se snad nikdy nesmála a bylo to super. Byla jsem tím pocitem úplně omámená.
„Myslím, že bychom měli jít. Za chvíli to začne.“ Panebože, na Annu jsem úplně zapomněla. Chudák tam stála a jen sledovala jejich slovní přestřelku, aniž by o ní někdo věděl. Zastyděla jsem se.
Taisha na Akademii
Každé vystoupení, které bylo uvedeno stálo zato. Slyšet všechny ty zpěváky a písně, které zpívaly... vlilo mi to do žil novou energii. Už jsem se tolik nebála, atmosféra v divadle na mě měla velmi příznivý vliv.
Jediný okamažik, kdy jsem váhala, bylo úvodní vystoupeni One Direction. A to hlavně proto, že zpívali Little Things a tahle písnička pro mě měla zvláštní význam. Sice to nemohli tušit, ale to mě neuklidnilo.
S dalším výstupem to bylo lepší a lepší, a když přišla řada na moje piano, byla jsem více natěšená než vyděšená. Moje River flows in you dopadlo perfektně a já se nemohla dočkat mé další písničky, protože ta rozhodne mou budoucnost.
Když na řadu přišla Raquel, zašklebila jsem se. Že by holka prošla nějakým výrazným zlepšením, to se říct nedalo. A když jsem si představila, jak tráví čas s Niallem, neměla jsem jí ráda o něco víc. Ne, že bych na to měla právo.
Já šla zpívat hned po ní a to mě rozhodně nadchlo. Protože i když to může znít blbě, věděla jsem, že horší než ona být nemůžu. Kamarádky ji tak pochvalovaly, když skončila, že se jí z toho muselo zvětšit ego o sto procent, pokud to vůbec ještě bylo možné.
„Hodně štěstí.“ Otočila jsem se a usmála se na Liama.
„Děkuju, nejspíš ho budu potřebovat.“ Zpívat pro mě bylo jednodušší než hrát na klavír. Spoléhala jsem se na svůj vlastní hlas. A tak snadné bylo představit si, že tu nikdo není a já zpívám jen sama sobě. Necítila jsem nic kromě nadšení.
I don't need a hundred roses waiting by the front door
I don't need a fancy house in the hills
You could rope the moon and bring me all the stars in heaven
It won't change how I feel
Jen jsem doufala, že písnička, kterou zpívám bude dostačující. Doufala jsem v naději.
You don't have to be a modern-day Shakespeare
You don't have to be anything you're notY
ou don't have to give me diamonds to impress me
Just give me your heart
Doufala jsem v pochopení a reakci.
Make me feel loved, make me feel beautiful
Make me feel dance-around-the-room, Cinderella kind of magical
Make me believe I'm all that you'll ever need
Hold me close and make me feel a million kinds of wonderful
Baby, your touch, it's more than enough
Make me feel loved
Odcházela jsem z podia ve skvělé náladě. Byla jsem na sebe pyšná tak, jako by byli pyšní mamka s tátou. A čím déle uplynulo času, tím více jsem se strachovala. Žádná reakce a má naděje mě opouštěla.
„Páni, to bylo úžasný!“ Automaticky se mi na rtech rozzářil úsměv. Kluci dorazili.
„Děkuju, moc to pro mě znamená.“ Shlukli se kolem mě a plácali mě po ramenech a zádech. Tušila jsem čtyři, nebyli všichni. Moje nálada definitivně poklesla.
Dneska jsem byla s pocity jako na horské dráze. Nadšení střídal smutek, smutek radost a radost zklamání. Sama jsem měla problém se v sobě vyznat. Liam si všiml a zodpověděl nevyřčenou otázku. Občas mě až děsilo, jak ve mně dokáže číst jako v otevřené knize.
„Když jsme odzpívali, někam se vytratil. Nejspíš je už na míle daleko,“ řekl smutně. Věděl, jak se cítím a to jsem to nevěděla ani já.
Zklamaná jsem zamířila na záchody. Tak nakonec to přeci jen nedopadlo tak, jak jsem doufala. Ale nemohla jsem se divit po tom, co jsem ho tolikrát odmítla. Ani já bych se sebou neměla tolik trpělivost. Co si budeme povídat, za to čekání nestojím.
Teď už zbývala jen jedno poslední vystoupení a pak budu moci konečně domů. Půjdu se zahrabat do postele a už nikdy z ní nevylezu, na co.
Čelem jsem se opřela o studené zrcadlo nad umyvadlem, bylo mi strašné vedro. Když jsem se vrátila na pódium, dnes už konečně naposled, byla jsem nesmírně unavená. Nejradši bych si jen lehla a spala, nic víc. Ale místo toho jsem zbytek mé energie vložila do písničky, která byla vrcholem dnešního večera.
I'm scared, so afraid to show I care
Will he think me weak if I tremble when I speak?
Ooh, what if there's another one he's thinking of?
Maybe he's in love, I'd feel like a fool Life can be so cruel, I don't know what to do
Odmlčela jsem se. Původně byla písnička duet, ale museli jsme ji zkrátit a tak jsme vystřihli sloky druhého hlasu a malinko upravili slova. Bylo to tak jednodušší, nemusela jsem si nikoho shánět do dvojce. Ne že bych kdy chtěla zpívat duet s kýmkoliv. To byla jedna z věcí, které mě opravdu, ale opravdu vůbec nelákali.
I'll tell him, tell him that the sun and moon rise in his eyes
Reach out to him
And whisper tender words so soft and sweet
I'll hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give ourself
Cítila jsem tu sílu svého hlasu, hlasivky mi vibrovaly touhou být vyslyšeny. Dívala jsem se do publika, zpívala jsem všem lidem, kteří hledali lásku stejně jako já a stejně jako já si to ani nepřipouštěli.
I love him
Of that much I can be sure
I don't think I could endureIf I let him walk away
When I have so much to say
I'll tell him, tell him that the sun and moon rise in his eyes
Reach out to him
And whisper tender words so soft and sweet
I'll hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give ourself
Love is light that surely glows
In the hearts of those who know
It's a steady flame that grows
Feed the fire with all the passion you can show
Tonight love will assume its place
This memory time cannot erase
Blind faith will lead love where it has to go
I'll tell him, tell him that the sun and moon rise in his eyes
Reach out to him
And whisper tender words so soft and sweet
I'll hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give ourself
Stála jsem za oponou a čekala na zakončení dnešní Akademie. Ředitelka měla proslov, který každýmu šel jedním uchem dovnitř a druhým ven. Byla to nuda a všichni už jsme opravdu chtěli jít domů, byl to dlouhý večer.
„Chci vám všem popřát příjemný zbytek večera a-“ Zarazila se. Pak jsem slyšela vzrušené mumlaní, kterému jsem nerozuměla. Jak v publiku, tak v zákulisí. Zmateně jsem otáčela hlavou ze strany na stranu, ale bylo mi to k ničemu.
„Velice se omlouvám, ale vypadá to, nás čeká ještě jedna písnička. Nebyla sice na programu, ale jsem si jistá, že si ji rádi poslechneme.“ Následoval klapot podpatků po dřevěné podlaze, jak ředitelka odcházela a pak tiché kroky z opačné strany opony. Jeden jediný člověk.
V davu to zašumělo překvapením. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Ale když se ozval ten chraplavý hlas, přísahám, moje srdce se na sekundu zastavilo. Zapomněla jsem dýchat.
„Nerad vás zdržuji, ale je tu ještě jedna poslední písnička, která musí zaznít. A je to omluva. Mrzí mě to, vážně. Jen mi dej šanci.“ Říkala jsem si, to nemůže být pravda. Je to jen sen, ze kterýho se probudím. Tohle se dít nemůže.
Kolem mě se shromáždili lidi, tušila jsem, kdo to je. „Asi nakonec nezmizel,“ zašeptal mi Liam do ucha. Stál těsně vedle mě a objímal mě kolem ramen. Opřela jsem se o něj a zaposlouchala se do Niallova hlasu a kytary, na kterou hrál. Neznala jsem písničku, ale byla krásná.
I figured it out
I figured it out from black and white
Seconds and hours
Maybe the height to take some time
Táhlo mě to k němu, tak moc jsem se ho chtěla dotknout. A konečně jsem si byla jistá, že on cítí to samé. Nejradši bych se k němu rozběhla, právě teď, a políbila ho.
I know how it goes
I know how it goes from wrong and right
Silence and sound
Did they ever hold each other tight like us?
Did they ever fight like us?
You and I
We don't wanna be like them
We can make it till the end
Nothing can come between you and I
Not even the Gods above
Can separate the two of us
No nothing can come between you and I
Oh, you and I
Jakmile dozpíval, ozval se obrovský aplaus. Nedivila jsem se. Já jen plakala. Štěstím, ohromením, taky trochu vztekem. Byla jsem pohlcená vírem emocí. Strhl mě a rozválcoval až ze mě zbyla jen troska.
„Ta byla pro tebe,“ ozval se přímo přede mnou. Liam mě stále podpíral, ale zbytek kluků se vzdálil. Sál se konečně začal zvedat ze židlí a hlučně odcházet. Měla jsem čas se vzpamatovat.
„Děkuju,“ zamumlala jsem roztřeseně.
„Není zač. Liame, omluvil bys nás na minutku?“ Liam se napjal, ale potom se opatrně odtáhl a ustoupil. Já čekala.
„Já vím, že písničkou toho moc nenapravím, ale je to začátek. Víš, opravdu rád bych... co to plácám. Líbíš se mi a chtěl bych si s tebou vyjít.“ Musela jsem se udržet, abych se nerozchechtala. Najednou mi to všechno přišlo straně vtipné. Chtěla jsem se jen smát a smát. Přestože jsem po tomhle nějakou dobu toužila, stejně jsem byla nervózní.
„A co moje slepota?“ Zeptala jsem se na rovinu.
„Co s ní?“ Opáčil bez přemýšlení. To byla pro mě ta nejlepší reakce, v jakou jsem mohla doufat. Poznala jsem podle ní, že mu na tom zase tolik nezáleží. Nebo aspoň ne teď.
„Ale nic. Ale uvidíme, co budeš říkat, až se tě zeptám po prvním rande.“
„Takže se mnou půjdeš?“
„Ano, půjdu.“ Řekla jsem s úsměvem. A snad poprvé od té tragické nehody jsem byla opravdu šťastná. Moje kariéra měla našlápnuto. Nejspíš jsem si našla nové přátelé v bandě narcistických kluků. A to nejlepší, potkala jsem kluka, kterého moje slepota neodradila. Nic víc si nemohla holka v mém věku přát, no ne?