Na rozloučenou
Podívala jsem se na Big Ben s velkou dávkou úžasu. Milovala jsem Anglii, Londýn, Londýnské památky. Potutelně jsem se usmívala a mhouřila oči proti letnímu sluníčku. Zalila mě vlna nostalgie, když jsem si uvědomila, že tohle všechno musím opustit.
Přemlouvala jsem se dlouho, ale nakonec jsem odtrhla oči od velkých hodin. Vykročila jsem směrem ke Starbucks, když do mě někdo vrazil. Spadla jsem na zadek a ruce si odřela o chodník.
Vzhlédla jsem a zadívala se do zelených očí kudrnatého chlapce v kapuci. S omluvným výrazem mi podal ruku a vytáhl mě zpět na nohy.
„Omlouvám se, neviděl jsem tě.“ Po podrobném zkoumání jsem si uvědomila, kdo přede mnou stojí a málem jsem znovu upadla.
„V pořádku, to já nedávala moc pozor.“ Usmál se a předvedl mi ďolíčky ve tvářích.
„Můžu tě aspoň pozvat na kafe?“
„Jasně, zrovna jsem šla do Starbucks.“ Pořád držel mou ruku a nepouštěl jí.
„Jsem Harry.“
„Já Kristin.“ Políbil mi ruku a zamířili jsme na kafe, kde jsme strávili hodinu, aniž by nás někdo rušil.
Už se stmívalo a já musela domů, musela jsem si dobalit.
„Nechceš zajít ke mně?“ Nabídl mi Harry Styles a já opět málem zkolabovala. Na balení jsem rázem zapoměla a ruku v ruce jsme zamířili k němu do bytu, kde jsme celou noc patřičně využili.
V šest ráno jsem se probudila a napsala na kus papírku vzkaz.
Bylo to s tebou úžasný Hazzo, nikdy na tebe nezapomenu. S láskou Kris.
Zmizela jsem. Doma jsem posbírala zavazadla a taxíkem jela na letiště Heathrow, kde jsem nastoupila do letadla, směr Kalifornie.