Tak trochu kecy xD
Seděla jsem v Nandos a cpala do sebe, co mi přišlo pod ruku. Milovala jsem to tu. Otevřely se dveře a ozval se křik lidí z ulice. Do restaurace vešli dva kluci, které jsem okamžitě poznala. Všude bylo plno, tak se kluci postavili ke čtyřmístnému stolu, u kterého jsem seděla jen já sama.
„Promiň, můžeme se posadit, všude je plno.“ Zvedla jsem k nim hlavu a předvedla zářivý úsměv.
„Jasně.“ Posadili se na druhou stranu stolu. Šikmo ke mně seděl krásný blonďáček s modrýma očima a přímo naproti mně seděl kluk se skoro černými vlasy, ve kterých měl blond melír a oříškovýma očima.
Celou dobu jsem z něj nespouštěla oči, ale pokaždé, když zvedl hlavu, uhnula jsem pohledem.
„Zdá se mi to nebo na mě ta holka pořád kouká?“ Prohodil rádoby šeptem k spolusedícímu.
„Jop, máš pravdu.“ Přitakal. Druhý se na mě otočil a předvedl svůj typický sexy úsměv, který mi rozklepal kolena.
„Jak pak se jmenuješ?“ Cítila jsem se trochu trapně, ale bylo mi jasné, že semnou flirtuje, to by poznal i hlupák.
„Já jsem Michelle, a vy?“ Ve tváři se mu mihlo překvapení, ale rychle ho schoval za neutrální maskou.
„Já jsem Michael a tohle je Justin.“ Páni, jak přišel na Justina tak rychle, to jsem chápala, kde ale proboha vzal Michaela? Skryla jsem úsměv a začala hrát hru s nimi.
„Těší mě.“
Celé tři hodiny jsme se předháněli, kdo o sobě řekne větší lež, spíše pitomost.
Michael s Justinem jsou prý bratranci. Michael se přistěhoval z Ameriky do Anglie za Justinem, protože nemohl doma snést mámina nového přítele, vlastně už otčíma. Oběma bylo dva a dvacet a jejich záliby byly odjakživa památky a historie.
Poslouchala jsem ty výmysly a málem se skácela k zemi smíchy, i když je fakt, že já jim o sobě taky napovídala pár blbostí, ale na rozdíl ode mě, jim kluci věřili.
Když už se blížila zavírací doba, „Justin“ zmizel a už se nevrátil.
Pozvala jsem „Michaela k sobě do bytu, kde jsem ho okamžitě, jakmile jsem za námi zabouchla, přitáhla k sobě a políbila. Zajel mi prsty do vlasů a já se smíchem, mezi polibky, zamumlala dost vtipnou otázku.
„Až budu vzdychat tvoje jméno, mám ti říkat Michaele nebo Zayne Maliku?“ Odtáhl se ode mě a nahlas se rozesmál. Vzal mě do náruče a donesl k posteli, na kterou mě hodil.
„Celou dobu jsi to věděla!“ Obvinil mě a se smíchem skočil ke mně.
„Tohle ti ještě spočítám.“ A znovu přitiskl rty k těm mým.