Angel
Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Znovu už ne. Byla jsem na dně, zničená. Už jsem do toho nemohla znovu spadnout. Nemohla jsem si dovolit milovat ho. Ne jeho. Byl jen koule na mé noze, která mi bránila pohnout se z místa. Když už jsem se z toho konečně dostala, přišel a znovu prosil o odpuštění, ale já tentokrát nemohla. Utekla jsem před ním. Schovala jsem se. Ne dost dobře. Našel mě.
Byla noc a já seděla na zemi pod stromem v parku. Bála jsem se jít domů, čekal by tam na mě. Ale neschovala jsem se na dlouho našel mě. Slzy mi neustále stékaly po tváři, pálilo mě v krku a klepala jsem se zimou.
Přitáhla jasem si blíž k tělu svetřík, který mě moc dobře před zimou nechránil a ztuhla, když pouliční lampa, která stála kousek ode mě, vrhla k mým nohám stín. Zvedla jsem uslzené oči a spařila postavu. Stála na cestě a myslím, že se dívala mým směrem. Když ke mně vykročila, věděla jsem, že ano.
Byl to kluk a já se okamžitě začala třást a vzlykat. Našel mě. Věděla jsem, že mu neuteču. Pokaždé mě našel. Byla mi zima, měla jsem hlad, chtělo se mi spát a k tomu všemu mě našla moje noční můra.
Když se kluk přiblížil dost blízko, klekl si. TO nebylo on, nemohl být. Tohle byl anděl. Viděla jsem jen málo. Chlapec měl tmavé vlasy a překrásný úsměv a když ke mně natáhl ruku, bez zaváhání jsem přijala. Vytáhl mě na nohy a dovedl na cestu.
Teď, ve světle jsem viděla, jak je krásný. Hnědě vlasy, modré oči a ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděla. Stále nepouštěl mou ruku.
„Co se ti stalo?“ Musela jsem vypadat příšerně. Brečela jsem bez přestání několik hodin a musela jsem být špinavá. Ale všechno mi bylo jedno, když jsem viděla jeho. Podlomila se mi kolena a skácela jsem se k zemi. Všechno kolem mě zčernalo.
Rozlepila jsem oči do tmy. Zdálo se mi to nebo jsem ležela v posteli? Rukama jsem zašátrala kolem sebe a nahmatala jen měkoučké přikrývky Oči si přivykly na tmu. Viděla jsem dvoje dveře a francouzské okno na balkon. Viděla jsem dokonce měsíc obklopený hvězdami. Byla jsem ale tak unavená, že jsem se ani nestrachovala, kde můžu být a znovu jsem usnula.
Když jsem rozlepila oči podruhé, bylo světlo a přede mnou na křesle seděl ten anděl a očividně spal. Zavřela jsem oči a když je znovu otevřela, byla zase tma a křeslo bylo prázdné. Už jsem byla natolik čilá, abych vstala. Opatrně jsem došla k jedněm dveřím, za kterými jsem našla koupelnu. Luxusní koupelnu. Ucítila jsem nějaký puch a bohužel si uvědomila, že to jsem já. Bez okolků jsem se vysprchovala a umyla si hlavu.
Zabalená v ručníku jsem se vrátila do pokoje. Drze jsem vlezla do něčí skříně a vytáhla z ní…..červeno-bílé pruhované tričko a červené džíny? Džiny jsem vrátila a vytáhla panebože, bílý džíny. To je holčičí? Opět jsem tam kalhoty vrátila a na třetí pokus jsem vytáhla bílé kraťasy. Nezkoušela jsem další pokus a raději si oblékla tohle.
Vlasy jsem si více méně vysušila ručníkem. Ale když jsem viděla, jak jsem špinavý bílý povlečení a prostěradlo na posteli, dostala jsem šok a okamžitě to všechno sundala. Nevěděla jsem ale co s tím, tak jsem to jen hodila na zem. Zaslechla jsem zvuky.
Vyšla jsem z pokoje a vydala se chodbou. Sešla jsem schody a nakoukla do přepychového luxusního obývacího pokoje, kde sedělo a bavilo se pět kluků. Roztomilý blonďák, sexy černovlasý klučina s tmavší pletí, sexy kudrnatý kluk, jeden na první pohled zodpovědný chlapec a….můj anděl.
Seděl v křesle a smál se na toho kudrnatýho. Byl krásnější než včera v noci. Byl dokonalý a zachránil mě. Bezmyšlenkovitě jsem udělala krok vpřed a do něčeho narazila holení.
„Au! Sakra!“ Začala mě brnět noha a všech pět párů očí se na mě zadívalo. Okamžitě jsem pocítila nervozitu a touhu utéct, ale ovládla jsem se. Podívala jsem se, do čeho jsem narazila. Hm, stolek. Jsem to ale nemehlo.
Můj anděl se ke mně okamžitě rozeběhl se starostlivým pohledem. Taková dokonalost prostě nemohla být skutečná. Nemohla. Ale přesto jsem ho před sebou viděla. Živého, z masa a kostí.
„Jsi v pořádku?“ Podepřel mě a dovedl na pohovku, ze které vyhodil toho blonďáčka a toho kudrnáče. Okamžitě jsem se vzepřela, když mě chtěl nechat sednout tam. Nehnul se mnou. „Co se děje? Proč si nechceš sednout?“ Vysmekla jsem se mu a postavila se na bolavou nohu.
„Protože nehodlám sedět na místě, odkud si někoho vyhodil. To by nebylo slušný.“ Ostatní se hlasitě rozesmáli, jen on se mračil. Nechápala jsem proč a bála jsem se, že jsem to mohla zapříčinit já, což bylo dost pravděpodobný.
„Slyšíš to Louisi? Aspoň jeden z Vás má vychování.“ Louisi, takhle ho oslovil ten kudrnáč. Anděl Louis. Při té představě jsem se usmála. Všichni si to špatně vyložili. „Vidíš, i ona si to myslí.“ Hodila jsem po blonďákovi vražedný pohled. „Ne to si nemyslím. Jen mi chtěl pomoct, což je od něj hezký, ale nemůžu to přijmout.“ Čučeli na mě, jako na totálního magora, tak jsem se radši představila.
„No, tak já jsem Tess a vy?“ Okamžitě si všichni stoupli do řady a nasadili okouzlující úsměvy. Jen Louis stál stranou, blíž ke mně. „Já jsem Niall.“ Představil se blonďáček. Vedle něj stál kudrnatý a představil se jako Harry. „Já jsem Liam.“ Podal mi ruku ten co vypadal na nejzodpovědnějšího tady v místnosti. „A já jsem Zayn.“ Představil se ten černovlasý.
Přestože jsem věděla, jak se jmenuje, otočila jsem se na svého anděla, který zčervenal. „Oh, já..ehm..jsem Louis.“ Usmála jsem se na něj a podala mu ruku. Trochu rozpačitě ji stiskl. Chvíli jsme tam stáli v trapném tichu, které nakonec přerušil Zayn? „Nepodíváme se na nějakej film?“ Já se na něj vděčně usmála, ale zavrtěla jsem hlavou.
„Nemůžu, měla bych jít.“ Chtěla jsem odejít, ale pak jsem si uvědomila, že mám na sobě Louisovo oblečení. „No, asi se půjdu převléknout do vlastního.“ Vyběhla jsem schody a zarazila se. Ze kterého pokoje jsem přišla?
„Druhý zleva.“ Zašeptal mi někdo do ucha. Lekla jsem se a uskočila. „Promiň, nechtěl jsem tě polekat.“ Louis se na mě díval se smutkem v očích. Nevím, jak se to stalo a navíc takhle rychle, ale zamilovala jsem se do něj.
Udělala jsem krok k němu a položila mu ruce na hruď. „Proč jsi mě sem vzal?“ Díval se mi do očí a něco v nich hledal. Nevím, jestli to našel. „Byla jsi kráska v nesnázích a já si rád hraju na prince.“ Zalesklo se mu v očích. Stoupnula jsem si na špičky a dala mu pusu na tvář.
„Děkuju Louis. Ale teď bych už opravdu měla jít.“ Otočila jsem se a vykročila k pokoji. Ale daleko jsem nedošla. Chytil mě za ruku přitáhl si mě k sobě. Zadíval se mi do očí. „Nenechám tě odejít, nemůžu.“ A políbil mě. Něžně, jako panenku mě líbal. Dal mi ruce kolem pasu a já zabořila prsty do jeho vlasů. Jen na vteřinku se ode mě odtáhl.
„Už nikdy tě nepustím, slibuju.“ Usmál se na mě. „A já tě nenechám uletět.“ Zmateně se na mě podíval, ale já ho políbila a tím umlčela všechny jeho otázky.