4. Sarah

19.06.2012 12:03

Přede mnou stál muž, nemohlo mu být víc než třicet, ale taky to mohl být někdo z Mystique, takže mu mohlo být i pár století. Rovné, oříškově hnědé vlasy mu padaly do čokoládově hnědých očí mandlového tvaru orámované hustými řasami, jednodenní strniště obklopovalo na pohled drsné, plné rty a měl ostře řezané rysy. Oblečený byl v bledě modrých džínech, černé košily a na nohou měl elegantní černé boty. Pleť měl snědou a promluvil na mě s britským přízvukem. Miluji britský přízvuk.

            „Správný čas je vždy, když nepijete sama.“ Oznámil mi a věnoval mi smutný úsměv. „Připojíte se tedy ke mně?“ Zeptala jsem se se zájmem a sledovala jsem, jak mizí smutek a nahrazuje ho lepší, atraktivnější úsměv, který mi málem rozbušil srdce. Málem.

            „Jestli chcete?“ Optal se zdvořile a já přikývla. Sedl si tedy vedle mě a objednal si pivo. „Já jsem Martire.“ Představil se. Přemýšlela jsem, jestli se mám představit jménem, pod kterým jsem vystupovala nebo falešným. Nechtěla jsem riskovat.

„Já Demetra, těší mě.“ Po tváři se mu rozlil rozpustilý úsměv. „Nápodobně. Takže, Demetro, jak je možné, že takhle nádherná žena, jako vy, pije takhle pozdě a sama?“ Nenechala jsem se tak rychle zviklat lichotkami a jen jsem dál flirtovala. „Já ale přece nejsem sama.“

„To je fakt, bod pro Vás.“

            „A jak je možné, že tak pohledný muž, jako vy, flirtuje se mnou a není někde se svou přítelkyní?“ Oplatila jsem mu stejnou mincí.

            „To bude tím, že nemám přítelkyni.“ Opět nasadil ten smutný úsměv. A přestože jsem se snažila být objektivní, začínalo mi ho být líto.

„Jak je to možné?“

                        „Řekl bych, že jsem zatím nepoznal tu pravou.“ Vypadal, jako celkem milý muž, který jen hledá dívku, nechtěla jsem si vybrat za oběť někoho takového. Ale nevěděla jsem, jako ho slušně odbýt.

            „Víte, já ale já pravděpodobně nebudu ta pravá, takže, omluvte mě.“ Položila jsem na barovou desku bankovku a vydala se na parket mezi změť těl a hledala jsem vhodnějšího kandidáta.

            Stála jsem uprostřed parketu a rozhlížela se. Najednou jsem ucítila na bocích pár rukou a tělem mi projel neovladatelný žár. Prudce jsem se otočila a dívala se do oříškových očí Martirea.

            „Myslím, že dnes večer mi budeš stačit ty, co ty na to?“ Bez problémů přešel na tykání. Ruce měl stále na mých bocích a já se chvěla pod jeho dotekem. Zavlnila jsem se a otřela jsem se o Martireovi kyčle. Na můj dotek zareagoval stisknutím mých boků.

            Přitiskl si mě k sobě a políbil mě na krku. Jednu ruku přesunul na můj zadeček a já mu svoje ovinula kolem krku. Odtáhl se od mého krku a zadíval se mi do očí stejně jako jsem se já zadívala do těch jeho. Nevím co v těch mých viděl, ale políbil mě, na rty.

            Bez výčitek jsem mu polibek opětovala. Ruce jsem spustila níž a pomalu jsem ho hladila po zádech. Prohnula jsem se v zádech a Martireovy rty tak skončily v mém hlubokém výstřihu.

            „Půjdeme ke mně?“ Optala jsem se a doufala, že odpoví ano. Zvedl ke mně očí, ve kterých se zajiskřilo. „Můžeme.“ Chytila jsem ho tedy za ruku a prodírala jsem se davem táhnouc Martirea za sebou.

            Venku bylo teplo a letní, horký vzduch mi působil krůpěje potu po celém těle. Na obloze svítily hvězdy a já na kratičký okamžik pomyslela na Rafaela. Pak mě ale z přemýšlení vytrhl hlas.

            „Máš auto?“ Otočila jsem se ke zdroji hlasu a kývla jsem, protože jsem si nebyla jistá, jestli by mě můj hlas nezradil. „Mám, ale můj byt je kousíček odtud, asi čtyři minuty pěšky.“ Oznámila jsem, když jsem se rozhodla, že ho vezmu do náhradního bytu.

            Šli jsme mlčky a občas jsme se o sebe otřeli, což mi způsobilo další vlnu chtíče. Když jsem došli k cihlové budově, zastavila jsem. Podívala jsem se na desetipatrový dům a snažila se potlačit vzpomínku na první noc, kterou jsem tu strávila s Rafaelem.

            Je to přesně sto dní, kdy jsem tu s ním byla. Tu noc jsem se potřebovala odreagovat a tak jsem zašla do passionnant jako dnes a tam jsem na něj narazila. Ihned jsem poznala, že je neobyčejný, přestože svůj původ blokoval. Vyzařovala z něj neuvěřitelná moc, dodnes si pamatuju, jak se mi podlomila kolena, když jsem ho poprvé uviděla stát u baru. Pozoroval mě a pravděpodobně si mě vyhlídl o mnoho dříve než já jeho. Seznámili jsme se a já ho odvedla sem.

            S ním jsem zažila ten nejlepší sex na světě.

            A teď to bylo pryč a já tu stála s úplně cizím chlapem a chystala se s ním vyspat. Ale nehodlala jsem si to rozmyslet. On měl šanci a promrhal ji.

            Odemkla jsem a dostala jsem i s Martirem do posledního patra. Otevřela jsem dveře od bytu a zatáhla jsem Martirea dovnitř. Zabouchla jsem za námi a okamžitě jsem ho přitlačila ke dveřím svým tělem a políbila jsem ho. Tvrdě a bez zábran.