2. Sarah
Stála jsem v obrovské čtvercové místnosti, která neměla žádná okna, zato byla osvětlena spousty neony a tlumeným světlem, které vycházelo od baru nalevo, u kterého sedělo pár stvoření na barových židličkách. Za barem byly dveře, které vedly na toalety a do „jídelny“. Napravo stály boxy se stoly a koženými sedačkami a pár stolků se židlemi, většina míst už byla v tuto dobu obsazená. A přímo naproti mně stálo podium, na kterém někdy hrála žívá kapela, někdy tam byl DJ nebo bylo prostě prázdné. Podlaha byla pokryta tmavě šedými dlaždicemi a strop zahalovala tma, ale věděla jsem, že je tam pár tyčí, na kterých se mohli usadit skřítci nebo mazlíčci návštěvníků.
Sedla jsem si k baru a objednala si můj oblíbený koktejl „Mnohá záře“. Barman mi začal míchat drink a já se rozhlédla kolem sebe na dnešní sestavu Mystiqua.
Přímo vedle mě seděla víla a vedle ní elf a na druhé straně ob židli seděla sukuba s vlkodlakem. Rozhlédla jsem se po zbytku místnosti a uviděla jsem ještě tři fae, dva vlkodlaky, jednoho upíra a jednoho inkuba. A moment, v rohu, v posledním boxu se krčila čarodějka s jedním nefilim. Docela různorodá skupinka. Bylo zajímavé, kolik různých bytostí se tu sešlo a nebyly s tím žádné problémy. Vlkodlak s upírem v jedné místnosti a žádné napětí mezi nim. A čarodějka s nefilim? Nebo sukuba s vlkodlakem? Neuvěřitelné. A když jsem si uvědomila, na koho čekám já, nepřišlo mi to už tolik divné.
Drink se mi objevil u rukou tak jsem si ho vzala a usrkla jsem. Mňam. Koukla jsem se na hodiny na zdi, za dvě minuty půl noc. Opatrně jsem vstala a došla jsem doprostřed místnosti.
Podívala jsem se na strop a zaregistrovala jsem pohyby skřítčích křídel a pár papouščích. Ucítila jsem novou energii v místnosti, tahle se ale nepodobala ani jedné, která už tu byla. Tahle byla silnější, mocnější. Naskočila mi husí kůže a vycítila jsem přítomnost osoby, který stála za mnou.
„Vypadáš úchvatně Sarah.“ Pomalu jsem se otočila a dávala jsem pozor, abych se přitom o dotyčného dostatečně otírala. Celé tělo se mi třáslo vzrušením a myslela jsem na to, až budeme doma, spolu.
„Děkuji, nápodobně.“ Dívala jsem se do azurových očí tomu nejúžasnějšímu stvoření na světě. Archanděl Rafael. Vlastně, padlý Archanděl Rafael. Pískové blond vlasy mu padaly do očí a na plných rtech mu pohrával šibalský úsměv.
Měla jsem neuvěřitelné štěstí. Jediný padlý Archanděl a dostanu ho já, obyčejná měnivka.
To Božské, doslova, stvoření na sobě mělo bílou bavlněnou košili na míru, černé uplé džíny, nikey a kolem krku měl ten samý řetízek, jako já.
Díval se mi do očí a já v nich viděla lásku, ale...bylo to možné? Přeci jenom byl padlý. Nikdy mi neřekl, proč padl, ale určitě to nebylo jen tak, žádný anděl nepadne jen tak, natož archanděl. Ale teď jsem si s tím nechtěla lámat hlavu, byl tady a to stačilo.
Položila jsem mu ruce kolem krku a přitiskla jsem se k němu co nejtěsněji. On mi položil jednu ruku na zadeček a druhou mi pohladil tvář. Přitiskla jsem své rty na jeho a chvíli se nechala unášet chutí světla. Potom jsem rozevřela rty a donutila jsem Rafaela udělat to samé. Cítila jsem, jak se mé tělo otřásá jeho smíchem. Líbali jsme se vášnivě a těla jsme měli semknuté tak blízko, že by se mezi nás nevešla ani hlavička špendlíku.
Nakonec jsme se museli od sebe odtáhnout, jinak by z nás mohli být obyvatelé Mistiqua pohoršeni. „To prozatím stačí.“ Vysoukala jsem ze sebe zadýchaně. Přikývl a objal mě kolem pasu, společně jsme se pak vydali k baru. Sedli jsme si na jediné dvě volné židle a Rafael si objednal Bourbon. Hodil do sebe panáka zlaté tekutiny a já dopila svůj koktejl. A než jsem stačila něco namítnout, hodil Raf na bar bankovku za nás oba s dost tučným dýškem a odtáhl mě odtamtud.
Sedli jsem do mého auta a já nastartovala. Raf mi položil ruku na stehno a ve mně se rozpoutal žár vzrušení. Přerývavě jsem dýchala a snažila jsem se myslet na něco odpudivého, abych si trochu zklidnila tep. Nepomáhalo to. „Rafe…“ Zavrčela jsem potichu. Ten se jen tiše zasmál a zajel mi rukou pod sukni.
Když našel, co hledal, jemně mi přejížděl prsty po rozpálené kůži v mém klíně. Zaryla jsem nehty do kožených potahů, chudáček autíčko. Dál to v této poloze nešlo, tak jsem se na něj opatrně obkročmo posadila. Na tváři se mu objevil vítězoslavný úsměv. „Vidíš, že to jde.“ Hrdelně jsem zavrčela.
Prsty do mě pronikl a já potichu vykřikla. Kmital do stran a mě polévaly vlny horka a slasti. Zatlačil co nejhlouběji a já se malinko zavrtěla, abych mu to ulehčila a umožnila mu tak jít co nejhloub.
Zabořila jsem mu ruce do vlasu a přitáhla jsem si jeho obličej k hrudi. Jednou rukou mi rozvázal korzet a odložil ho stranou. Přitiskl ústa k mým zduřelým bradavkám a začal je sát. „Ach.“ Zatímco jeho ústa pracovala na mých ňadrech, sála, kroužila po nich jazykem, jeho prsty mě přiváděly k vyvrcholení.
Orgasmus se přese mně převalil jako přílivová vlna. Jeho síla mě přitlačila blíž k Rafaelovi a donutila mě zatnout mu nehty do zad. Raf nepřestával a já se blížila k dalšímu. Když jsem byla těsně před dalším orgasmem, Rafael přestal.
„Panebože.“ Zavrčela jsem zoufale. Odtáhla jsem se od Rafových úst a tázavě jsem pozvedla obočí nad jeho počínáním.
„Omlouvám se, ale není to fér.“ Jeho tvář byla nevinná, možná až kajícná, ale po tom, co právě udělal, rozhodně nebyl nevinný. „Co není fér?“ Přemítala jsem, co má namysli, ale nemohla jsem na nic přijít, tak mi to vysvětlil. „Že ty si užíváš jeden orgasmus za druhým a já nic.“ Tomu jsem se musela zasmát, hezky nahlas a od plic.
„Jeden za druhým? Právě jsi to utnul těsně před druhým orgasmem, takže mi tu teď nevyprávěj, jak jsi ukřivděný!“ Trochu mě to rozhořčilo, ale asi to bylo tím, že jsem nedosáhla toho druhého vyvrcholení.
„Promiň, ale nezasloužil bych si teď nějakou tu „péči“ taky já?“ Teď na mě koukal opravdu ukřivděně, což ve mně vzbudilo pocit viny.
„Ty promiň, máš pravdu, jsem trochu sobecká.“ Přitiskla jsem svá ústa na jeho a začala jsem ho vášnivě líbat. Proplétala jsem svůj jazyk s jeho a rukou jsem mu zabloudila k rozkroku.
Zkušenou rukou jsem mu rozepnula knoflík a poklopec a rukou jsem zajela pod lněné boxerky. Našla jsem jeho „chloubu“ a začala jsem ho dráždit jemnými pohyby. Z jeho úst unikl tichý vzdech a já se blaženě usmála.
„Myslím, že bychom se měli přesunout ke mně do bytu, začíná mi být nepříjemně.“ Vytáhla jsem ruku z jeho boxerek a zapnula mu kalhoty. Lehce jsem políbila Rafova ústa a sedla jsem si zpět na místo řidiče.
„Dobře, tam ale rozhodně dokončíme to, co jsme právě začali.“ Jeho tón hlasu prozrazoval, že se usmívá. Pak mi to došlo.