108. Stand Up - Dokonalí (KONEC)
„Nialle, tak kde vězíš s tím jídlem?“
„Jsem si jistá, že až tu mísu přinese, nic v ní nebude,“ podotkla se smíchem Nikol. Já toho chlapa uškrtím, pomyslela jsem si zoufale. Zvedla jsem se od stolu a prošla francouzským oknem do bílé kuchyně. Vše tu bylo v krémově, smetanově nebo sněhově bílé barvě. Dokonce i Niall, stojící u pultu sem barevně zapadal. Vlasy si stále barvil na blond, nikdy s tím na rozdíl ode mě nepřestal. Bílé tričko mu obepínalo svaly na rukou, na ramenech i na zádech a khaki kalhoty mu volně visely na bocích.
Stál ke mně zády a neustále mu ruka putovala od misky k puse. „Ale brouku, takhle na nás nic nezbude!“ okřikla jsem ho káravě. Niall se ke mně otočil s provinilým výrazem a prázdnou mísou v ruce. Zakroutila jsem hlavou. To byl prostě celý on.
„Promiň,“ zamumlal s plnou pusou a odložil prázdnou nerez nádobu na linku.
„Mě se neomlouvej, ale co mám teď naservírovat hostům? Proč pokaždé, když je grilování u nás, tak se najíš pořádně jen ty?“ zeptala jsem se se smíchem. Přistoupila jsem k němu a dala mu pusu na koutek úst.
„Ty jsi tedy hostitel,“ zamumlala jsem polohlasem a dala misku do dřezu. „Mám tu čtrnáct hladových krků, ale hlavně, že ty jsi se najedl,“ plácla jsem ho přes ruce.
Silné paže mě popadly kolem pasu, ucítila jsem rty na tváři. „Tak už se nezlob, já vám to nějak vynahradím,“ prosil mě. Překryla jsem jeho ruce svými a otočila se pro pořádný polibek. „Vždyť já se nezlobím, už jsem si zvykla,“ zasmála jsem se.
„Tak prostě bude jen maso bez salátu, no. Co se dá dělat.“ Vytáhla jsem z ledničky kastrol s naloženým masem a hekla nad tou tíhou. V tu ránu kastrol zmizel z mých rukou a Niall ho nesl na terasu. Zakroutila jsem hlavou. On mě nenechá vůbec nic dělat, postěžovala jsem si v duchu. Nesnáším to.
„Tak Faith, kde jsi?“ ozvalo se sborově z venku.
Vrátila jsem se zpátky na terasu a musela se usmát, když jsem tam všechny viděla. Moje rodina.
„Ten dům je opravdu nádherný,“ ozvala se Kat. Seděla vedle Zayna a usmívala se. Za poslední roky jsem ji jinak než usměvavou neviděla. Po tom, co se odstěhovala do Anglie a pořídila si se Zaynem střešní byt v Londýně, byla nejšťastnější za celý svůj život, ale to nejspíš platilo o každé z nás. Nelli a Kris zrovna dodělaly vysokou v Česku a měli naplánováno usadit se tady, v Anglii. Ještě se úplně nerozhodli, co chtějí dál.
„Mami, mami, podívej!“ všichni jsme se otočili za tím zvonivým hláskem. U Nikol a Harryho se objevila holčička. Blonďaté prstýnky poskakovaly spolu s ní a na mámu s tátou kulila zelená očka. Byla to věrna kopie Nikol a Harryho. Usmívala se od ucha k uchu a v dlani držela berušku.
„Ta je krásná, Emery.“ Nikol si vysadila holčičku na klín a dala jí pusu do vlasů.
„Jak se jí líbí ve školce?“ zeptala se Sára Otočila jsem se na brunetku, sedící vedle mého nejlepšího kamaráda. Nakonec jsme se přes naše neshody dostaly, ale trvalo nám to pár měsíců. Nakonec není Sára tak špatná a navíc, bylo by mi opravdu líto, kdybych nedokázala vyjít s ženou svého nejlepšího přítele.
„Docela jo, ráda se baví s ostatními dětmi. Ale stejně je raději s námi,“ zasmál se Harry a vzal si holčičku od své ženy. „A co vy, kdy budete mít svoje?“ zeptal se Liam Sára. Ta se láskyplně podívala na Kevina a on přikývl.
„No, vlastně už za pár měsíců,“ přiznala. Všichni jim rázem začali gratulovat. Vlastně byli čtvrtý pár, který bude mít dítě. Po Nikol a Harrym přišli na řadu Caroline s Joshem, ti mají termín za pár týdnů. Já jsem ve třetím měsíci a teď i Sára s Kevinem. Naše rodina se pomalu rozrůstala. Jak jsem je tak všechny viděla po hromadě, hřálo mě to u srdce.
O nohu se mi otřel huňatý kožich. Shlédla jsem dolů a spatřila Cesy, stříbrnou dvouletou husky. „Ahoj zlato,“ podrbala jsem jí na hlavě a pak se pohledem vrátila na skupinu lidí u stolu. Niall stál u grilu a snažil se na ohni nepřipéct steaky. Objevil se u něho Josh z jedné strany, Louis z druhé a snažili se mu pomoct. A už se hádali. Prostě chlapi.
Posadila jsem se na svoje místo a pozorovala sovu rodinu. Všichni byli šťastní, tak já taky. Neuplyne den, kdy bych se nevzpomněla na svůj maturitní ples, kde jsem se vrátila k Niallovi. Dodnes děkuju Bohu, že jsem nám dala šanci, že jsem ho znovu neodstrčila. Že jsem si uvědomila, jak moc ho miluju a nedokázala bych bez něj žít. A on mi to dokazuje každý den už pět let.
„Bylo to super, dobrou noc,“ rozloučila jsem se s posledním odcházejícím párem. Najedou tu bylo ticho, nikdo nikde nehulákal. Zavřela jsem oči a vdechla poctivý, červencový vzduch. Na bříšku mi přistály ruce a hladily mou oblinku.
„Tak jdeme spát?“ ozval se chraplavý hlas u mého ucha. Vyskočila mi husí kůže a zavrtěla jsem se v jeho objetí. Touha se mi pomalu šířila tělem. Slastně jsem přivřela oči a nehty jsem zaryla do Niallových rukou.
„Zlato, jsem unavená,“ postěžovala jsem si. Ale nemyslela to vážně. Na Nialla jsem nikdy nebyla unavená.