107. Stand Up - Narozen
Měli jsme před maturitou. Všechny jsme se učily u mě a sem tam se odreagovaly nějakou kosmetickou péčí. Nebo kluky. Takhle nějak jsem si to představovala. One Direction zrovna bylo na turné a my tak měli čas procházet si učení. Při každém delším volnu, které kluci měli mezi koncerty, stavili se pro nás. To jsme pak trávili čas společně v kině, na večeři, na bowlingu, na pouti a nebo si jen užívali ten krátký čas na soukromé aktivity.
Byly jsme šťastné.
„A sakra!“ naše pohledy se stočily na Nikol a její vyděšený výraz. Seděla v tom nejpohodlnějším křesle, které jsme dokázaly sehnat, v ruce štos papírů. Zírala před sebe a držela se za břicho.
„Praskla mi voda,“ zamumlala vyděšeně.
„Teď?“ vypískla Nells a vyskočila na nohy. Věděly jsme, že to každým dnem přijde, ale na tohle nebude člověk nikdy dost připravený.
„Jo teď, kdy asi?“ zavrčela Nikol a pokusila se vstát. Kristin jen vyjeveně těkala pohledem z jedné na druhou. Takže všechno zase zůstalo na mě.
„Kris, vezmi Nikolinu tašku a dej jí do kufru mého auta. Nelli, ty mi pomoz s Nikol.“ Pomohly jsme Nikol na nohy a pomalu s ní vyrazily ven. Kristin mezitím dala její věci do kufru a s klíčky v ruce čekala u audi. „Nelli, budeš s Nikol vzadu, Kris sedíš na sedadle spolujezdce.“
Opatrně jsme posadily Nikol na zadní sedadlo a já už šlapala na spojku a rozjížděla se. „Mám zavolat Harrymu?“
„Zkus to Kris, ale stejně se sem asi nedostane včas. Bude ho to mrzet.“ Slyšela jsem, jak Kristin s někým mluví, ale nemyslím, že to byl přímo Harry.
Do Prahy jsem se snažila dojet co nejrychleji, ale taky co nejopatrněji, vezla jsem budoucí maminu. Zazubila jsem se.
„Máme docela štěstí. Kluci nás chtěli překvapit, mají pár dní volna. Zrovna jsou na letišti v Praze,“ informovala nás nadšeně Kristin.
„Slyšíš to Nikol? Za chvíli uvidíš Hazzu,“ snažila jsem se ji chlácholit. Ve zpětném zrcátku jsem viděla její výraz a rozhodně nebyl láskyplný.
„Mě je jedno, že ho uvidím. Hlavně ať už je to za mnou,“ zavrčela. Ajajaj, to bude zajímavý.
Když jsme dorazily před nemocnici, z Nikol tekl pot jako po maratonu, snažila se dýchat a na všechny kolem byla opravdu hrubá. Nedivila jsem se jí. Když jsem jí takhle viděla, byla jsem ráda, že jsem…
„Kdy dorazí kluci?“ zeptala jsem se Kris. Podpírala jsem Nikol z jedné strany a Nelli z druhé a vedli jsme jí na příjem. Pak už to šlo rychle.
(Anglicky)
Čekaly jsme před sálem. Nikol tam nikoho nechtěla, což jsem taky chápala. Přecházeli jsme po čekárně, nervózní, napružené, když se konečně ukázali kluci.
Takhle vyděšeného Harryho jsem nikdy neviděla, strach se mu odrážel v každém pohybu, v každém pohledu.
„Tak co?“ okamžitě vyzvídal. Liam mezitím zamířil k Nells a Louis ke Kristin.
„Nevíme, ale snad dobrý.“ Rozhlédla jsem se. „Kde je Niall?“
„Ještě parkuje, doufám, že sem trefí, nějak,“ zamumlal Liam. Oni ho nechali samotného? To jsou paka. Vydala jsem se ho hledat. Nehledala jsem dlouho. Našla jsem ho hned u vchodu, jak se na něj lepí nějaká holka. Vypadala, jako kdyby ho chtěla obšťastnit přímo tam. Zamračila jsem se.
Došla jsem až k nim a dívce poklepala na rameno. Jakmile mě poznala, přestala se na Nialla lepit a vytratila se. Chytrá holka.
„Ahoj lásko,“ usmála jsem se a políbila ho.
„Tak jak je na tom?“
„Ty se se mnou ani pořádně nepřivítáš a už se zajímáš o cizí holku?“ zeptala jsem se naoko ublíženě. Udělala jsem krok dopředu, ale nestačila jsem ho dokončit. Niall mě zezadu popadl kolem pasu a přitiskl své horké rty na můj krk.
Okamžitě mi naskočila husí kůže, moc dobře věděl, co na mě působí, „Omluvám se. Ahoj lásko, jak se máš?“ Otočil si mě a věnoval mi pořádný polibek na přivítanou.
„Mám se fajn, děkuju za optání,“ usmála jsem se. „Tak jdeme?“ Chytila jsem ho za ruku a šli jsme.
Když jsme vstoupili do čekárny, všem přítomným hrál ve tváři úsměv. Prošvihli jsme to.
„Holka nebo kluk?“ zeptala jsem se.
„Holčička,“ odpověděla s úsměvem Nelli.