1. Sarah (povídka)
Seděla jsem u televize s maratónem HIMYM. Byla sobota večer a měla jsem za sebou skoro celou první sérii. Pauzla jsem to uprostřed dílu a šla jsem do kuchyně, otevřela jsem ledničku, vytáhla jsem krabici mléka a udělala jsem si teplé kakao. Vrátila jsem se s hrníčkem zpět k televizi a zmáčkla play.
Zapípal mi mobil. Natáhla jsem se pro něj k noze postele a otevřela jsem smsku, co mi přišla. „Klub Mystic, přesně o půl noci uprostřed parketu. <x>“ V duchu jsem se usmála. Podívala jsem se na čas, půl deváté. Mám ještě tři a půl hodiny, z toho mi třicet minut trvá cesta tam. Takže na přípravu jsem měla tři hodiny. Tak akorát. Dokoukala jsem rozkoukaný díl himym a vypnula jsem dvd.
Zalezla jsem do sprchy a pořádně jsem se vydrhla. Umyla jsem si vlasy a všude se oholila. Zabalila jsem se do osušky a vlasy si zabalila do ručníku jako turban. V pokoji jsem otevřela skříň a pořádně jsem ji prohrabala. Vybrala jsem fialový korzet s falešnými diamanty, kratičkou síťovanou sukni černé barvy a k tomu černé třpytivé lodičky.
Jako doplňky jsem si připravila malé „diamanty“ do uší, řetízek z chirurgické oceli, který se k tomu sice tolik nehodil, ale bez něj jsem neopouštěla byt.
V koupelně jsem si sundala ručník z hlavy a vyfénovala jsem si medově blond vlasy do rovna. Nanesla jsem si řasenku a tenkou vrstvu malinového lesku na rty. V pokoji jsem nechala spadnout ručník na zem a natáhla jsem si sukni a na ní korzet, který jsem s několikaletou praxí dokázala utáhnout na vynikající proporce, ne že bych to potřebovala, ve skutečnosti jsem mohla vypadat jak bych chtěla.
Nasadila jsem si náušnice a připnula si řetízek kolem krku. Obula jsem si boty a podívala jsem se do zrcadla, které bylo přilepené na skříni.
Blond vlasy jsem měla rovné jako pravítko a dlouhé až do půlky zad. Líčení bylo minimální, nesnášela jsem umělou krásu, jen řasenka a lesk na plných rtech vykrojených do lehkého úsměvu. Postavu top modelky, s kterou jsem si „vytvořila“, jsem nacpala do kompletu korzetu a sukně, která mi sahala pár čísel pod zadeček. Na patnácticentimetrovém podpatku jsem měla celých sto osmdesát pět centimetrů a kůži jsem měla přírodně opálenou do zlatova.
A to nejlepší nakonec. To vše jsem pozorovala stříbrnýma očima.
Podívala jsem se na mobil, jedenáct deset. Rozhodla jsem se vyjet. Vzala jsem ještě černé psaníčko, do kterého jsem nacpala peníze a mobil. Vyplula jsem z bytu a zamkla za sebou. Bydlela jsem v přízemí, takže jsem byla v mžiku venku u auta. Odemkla jsem stříbrné SUV, které barvou ladilo s mými duhovkami a nastartovala jsem.
Do Mystic jsem dorazila ve tři čtvrtě na dvanáct a bez problému jsem zaparkovala přímo před klubem. Normální člověk by nepoznal, že to vůbec nějaký podnik je, natož, že je v provozu dvacet čtyři hodin denně.
Vylezla jsem z auta a vydala se směrem k vchodu. Mystic se nacházel uprostřed města New York v paneláku, který vypadal, jako by se o něj nikdo několik desítek let nestaral, ale nesuďte knihu podle obalu.
Před tím, než jsem otevřela oprýskané dřevěné dveře a vstoupila jsem do malé místnosti, kde stál jen jediný muž a hlídal jediné dveře v místnosti, krom těch, kterými jsem přišla, jsem pozměnila svou energii. Tomu muži bylo asi pět a třicet let, měl přibližně dva metry a postavu na wrestling. Vůbec se nehýbal. Došla jsem k němu a zastavila se těsně před ním.
„Prokažte se!“ Vědoucně jsem se usmála a podívala jsem se mu přímo do očí. Náš oční kontakt trval přesně šestnáct sekund. Nakonec muž jen přikývl a odstoupil od bytných slitinových dveří, které se otevřely a já vstoupila přímo do centra dění newyorského Mystiqua.